Moje záchvaty vlastenectví

 28.10.2014

Nevím, čím to je, ale 28.října mě pravidelně chytají záchvaty vlastenectví :-)
Respektive odmítám tento státní svátek pojímat tak, že se vydáme někam do obchodního centra a budeme se tam pinožit celý den. Rozhodně nejsem posedlým historikem, ale české dějiny mám ráda a postupem času jsem zjistila, že chci, aby k české historii měly vztah i moje děti- no a začala jsem je aktivně vychovávat (hlavně nenápadně)  ;-)

Snažíme se tyto vlastenecké vycházky dělat "zábavné" a rádo se na ně vzpomínalo, což se nám nejednou podařilo. :-) Viz například kauzu "Ztraceni na Vítkově "




Letos jsem neponechala nic náhodě a svěřila nás do rukou odborníka- tedy průvodce. Komentovaná vycházka pro děti s názvem  "Po stopách Anežky České a sv. Václava", kterou pořídalo Muzeum pověstí.

Trasa vedla od Anežského kláštera- až na Hrad.
Pan průvodce byl sympatický a velmi vzdělaný člověk. Mluvil krásnou češtinou  a přišel oděn v tomto převleku. My jsme měli hádat, zač je převlečen- a proč právě za TO.
Tak tedy dávám foto a prostor úvahám- odpověď viz foto pod článkem.


 Byl krásný podzimní den. Sluníčko svítilo, ale už moc nehřálo. Kráčeli jsme starými dlážděnými uličkami Prahy, podél Vltavy- po náplavce až ke Karlovu mostu.

Všude davy turistů, bylo slyšet pestrou škálu cizích jazyků.
Pan průvodce se zastavoval u soch a ke každé pověděl něco zajímavého.

Sešla se příjemná skupina zvídavých lidí, všechny děti se chovaly nadmíru kultivovaně... úplný zázrak! :-)

Prodrali jsme se na druhý břeh Vltavy přes Karlův most. Byl to tedy výkon! Abych pravdu řekla, štvou mě všichni ti rádobyumělci, co na Karlově mostě zpívají, malují obrázky či se jinak umělecky snaží.

Okoukli jsme Bruncvíka, děti byly zklamané, že je jen vymyšlený, protože ten měč se jim zdál "super" ;-) Ptali se, jak se pozná, že "už je Čechům hůř", a kdy jim tedy má přijít na pomoc... My dospělí jsme nejapně žertovali- a a hned ten večer - tedy o pár hodin později- při předávání vyznamenání panem prezidentem jsem měla dojem, že je právě ten čas... achjo...

Po dvou hodinách jsme se od skupiny odpojili. Na děti už to bylo tak akorát a začala být zima. Nicméně vycházka byla moc pěkná, určitě se na nabídku tohoto muzea ještě podívám. 

 -----------------------------------------------------------

Průvodce byl převlečen za příslušníka tohoto řádu:


Je to  jediný církevní rytířský řád založený v českých zemích  a jediný mužský řád založený (r.1233) ženou- Anežkou Přemyslovnou, která je zároveň i patronkou tohoto řádu.


Hudebně-dramatické Barování

20.10.2014

 Barovací večer, na který se vždycky těším, tentokrát vyšel na pondělí. Není to moc praktické a představa dalšího pracovního dne mi naháněla husí kůži, ale vždycky je "něco za něco" :-)

Filip Rajmont uvedl povolební Barování babišovkysrozumitelně: "my vám PROSTĚ zazpíváme". Zároveň litoval toho, že se "nám umravnil náš pan prezident", což je na jednu stranu samozřejmě dobře, ale na druhou stranu bylo zase spousta záminek k různým narážkám a vtípkům.

Zpívaly barovací stálice- zahájila paní ředitelka Sandra Nováková a následovalo duo- Roman Tomeš a Míša Doubravová. Těm dvěma to spolu náramně sluší, ale k písni z vlastní dílny s refrénem "je máj, je máj...a celý kraj popíjí čaj" jsem si zatím vztah nenašla. ;-)

Po delší době přijela zazpívat Martina Bártová- to je vždycky záruka kvality- a hlavně vtipného aranžmá. Vytvořila pro tento účel duo s pianistou Vaškem Tobrmanem a byli úžasní oba!





Nechyběla Věra Nerušilová se svými šansony, Štěpán Klouček s Brigitou a s kytarou, Dannie s výrazným hlasovým rozsahem a nápadným líčením, Dora Bondy se písní "Summertime"  loučila s letním časem, poprvé zazpívala Eliška Mrázová za doprovodu svého ukulele, poprvé za klavír v Malostranské besedě usedl i Honza Jareš- byl z tohoto počinu evidentně dost nervózní- a prohlásil, že "se snad zadaří a v budoucnosti vystoupí i v Praze";-)

Dnešní díl byl bohatší i o vystoupení herce, jehož jméno se skloňovalo zejména v souvislosti s kauzou  ústeckého Činoherního studia. Etuda na motivy pohádky "O Červené karkulce".  Nejdrsnější Ústečák to "rozjel" ve velkém stylu - publikum řvalo smíchy...  Jiří Maryško- sólo :-)))




....svého kolegu Ondřeje Rumla označil přídomkem "ten, co má alkohol už ve jméně" :-), no ale zpívá přímo božsky...





 Kolem půlnoci Vašek Tobrman prohlásil, že už je vážně konec, protože on osobně ještě nevečeřel- no tak to měl říct hned! :-) V jisté části publika zrovna kolovaly úžasné Lýdiny miniřízečky (právě o takových zpívala i Sandra ve své další písni...měla jsem já pejska... ) Takže na jevišti se rozjelo skutečné řízkobraní :-)) ale kdo umí, zazpívá i s plnou pusou ;-)




 Večer plynul- až se postupně proměnil v časné ráno... časový deficit se mi prohloubil o několik hodin, ale ono už je to asi jedno. Ranní vstávání proběhlo po paměti... klasika :-)

Díky všem za vyčarování té úžasné atmosféry a na viděnou posledního listopadu!! :-))

Víkendový seminář pro asistenty

17.-19.10.2014

 Každoročně 3.říjnový víkend patří setkání asistentů, kteří během roku pomáhají v rodinách s dětmi s postižením. Naše sdružení zajišťuje mj. i vzdělávání. Na seminář jsou zváni přednášející z různých oborů. Práce asistenta je totiž velmi různorodá a dobrý asistent potřebuje nejen fyzickou sílu, ale také spoustu odborných znalostí. Někdy poptávka témat vyjde přímo z řad asistentů, jindy ji připravujeme my. Vycházíme samozřejmě z připomínek rodin, nebo z průběžných zpráv, které o své asistentci asistenti zasílají. 

Školicí víkend probíhal v Bělči nad Orlicí. Byly typické baboletní dny. Po hladině rybníku už pluly zežloutlé spadané listy lip a na převozníka marně čekaly loďky, na které se v létě stojí fronta. Odpolední sluníčko osvítilo budovy bývalého starého mlýna na protějším břehu... prostě nádhera!


Přednášky byly tentokráte velmi zajímavé. Sama jsme se se zájmem všech zúčastnila. Přijel mluvčí ze Zdravotnické záchranné služby Královehradeckého kraje Ivo Novák. Sympatický a verbálně velmi dobře vybavený chlap jak hora povykládal a systému fungování této služby. Poučil nás o tom, jak to probíhá, když někdo zavolá o pomoc na 155. Je třeba mluvit stroze a jako první uvést místo, kde se drama děje. Pro případ, že dojde baterka, že volající zkolabuje...  Uváděl zajímavé a poučné příklady z praxe- to je vždycky důležíté- zhmotnit myšlenku ;-) 

Dále jsme měli potřebu asistentům dát návod, jak kominikovat s rodiči dětí s  postižením. Přijela paní psycholožka Kateřina Šimáčková z Dětského denního stacionáře v HK. Další skvělá volba. Paní psycholožka opět vysvětlovala vše na názorných příkladech ze své bohaté praxe. Je vidět, že problémy rodin řeší velmi svědomitě, sama v našem společenství objevila hned několik zajímavých kauz, takže věřím, že toto setkání nebylo poslední.

Dalším nesmírně zajímavým setkáním byla debata s nevidomou paní Alicí Hornou. Paní přišla o zrak až v dospělosti, kdy už byla matkou dvou zdravých dětí. Líčila nám své pocity, jak postupně musela slevovat ze svých nároků, až po rozhodující mezník- tedy odchod do invalidního důchodu- několikaměsíční odhodlávání se "vytáhnout bílou hůl na veřejnosti", protože bez ní už bezpečná chůze nebyla možná... Paní Alice se vrhla na umění- a v Hmateliéru, který provozuje Okamžik,o.s.,  se naučila pracovat s hlínou. Vytváří krásné keramické výrobky, které prezentuje i na svém blogu a jistě ji lze koupí jejího výrobku i podpořit. ATELIÉR AH 

Na téma rovných příležitostí a zaměstnávání osob s handicapem hovořila Bára Šafaříková. Mluvila hodně z vlastní zkušenosti, jak těžké je uplatnit se na trhu práce, když máte znalosti i vzdělání, ale potřebujete asistenta pro vlastní sebeobsluhu. Nabídky práce se nehrnou... a tak se zaměstnala sama. jako OSVČ si vede celkem úspěšně, jejím žákům rozhodně nevadí, že p. učitelka angličtiny sedí na vozíku- soukromé kurzy má trvale obsazené do posledního místa.

Hovořilo se i na téma integrace dětí s tělesným postižením do běžných škol a také o tom, co všechno škola musí zařídit, aby se tam žák na vozíku mohl bezpečně pohybovat a cítit se dobře a jaké pomůcky k usnadnění psaní a výuky se na trhu nabízejí - to jsem měla na starost já :-) 

Během večerů jsme povídali o životě, hodně jsme se nasmáli a nezapomněli na "literární večer", kdy si vzájemně doporučujeme knihy, které stojí za přečtení.

Letos se  většina hostů pochvalně vyjadřovala o japonském spisovateli Haruki Murakami. Já osobně jsme doporučovala Norské dřevo- ostatní příznivci chválili Po setmění.
Zdrbli jsme Michala Viewehga. Rozhodně nepůjdu na film Andělé všedních dní, ale knihu jsem si přečetla celkem s chutí. Je tam několik vět, které mi stály za to, abych si je zvěčnila do svého fotodeníku..


Dalším vychvalovaným autorem byl Timotheé de Fombelle-Vango a Tobiáš Lolness... doporučovaly se i filmy... 

 Nechyběly ani procházky do lesa, kde bylo ještě spouty hub 


 

 ..... a děti se vrhly na stavby domečků z buclatých kopečků sytězeleného mechu. 


 Krásný a přínosný víkend to byl.... 




Petrolejové lampy zazářily v Dlouhé

16.10.2014

Podařilo se mi svoji náklonnost k Bezručům přenést na několik svých přátel, a tak pokud tento vynikající ostravský soubor zavítá do Prahy, nemůžu odolat! Problémem zůstává shánění vstupenek. Toho jsem tentokráte byla ušetřena, neb jsem ji od A. dostala darem u příležitosti dalšího přežitého roku.Díky za takové "na míru šité" dárky :-)

V rámci divadelního festivalu 13+ se v Divadle v Dlouhé hrály se Petrolejové lampy. Jak jinak než drsně. Známé dílo Jaroslava Havlíčka asi znají všichni především z filmového zpracování, kde v hlavních rolích zazářili Iva Janžurová a Petr Čepek.

Bezruči do hlavní role Štěpky obsadili Sylvii Krupanskou a Pavla Malinu ztvárnil mně ne příliš známý Lukáš Melník.
foto převzato z www.bezruci.cz
 
Pokaždé se těším, jak bude vyřešena scéna. vyhovuje mi bezručovské strohé pojetí a k tomu vždy nějaká "vychytávka"- tentokrát se jednalo o šikmé jeviště. Herci se po celou dobu pohybují po nakloněné rovině. Během hry se po prknech několikrát rozběhly korálky, které vydávaly dopadáním na tvrdou podložku zvláštní zvuk a měly znázorňovat přítomnost odporných škvorů.

Děj se odehrává na přelomu 19. a 20.století- to lze vyvodit ze zmíněných reálií- tedy dámy jsou oděny v róby, mají nápadné klobouky, pánové licousy - dav radostně vítá první vlak- a petrolejové lampy jsou nahrazovány elektrickými.

Hlavní postavy pocházejí ze dvou příbuzných rodin. Rodila stavitele Kyliána (Norbert Lichý) - je dobře situovaná. jejich dcera Štěpka je sice dobrosrdečná, ale poněkud svérázná. Její vrstevnice jsou už dávno vdané a ona sama by také ráda měla manžela a děti, ale ženich nikde.

Malinovic rodina hospodaří na statku Vejrychovka. Syn Pavel slouží v armádě. Životem proplouvá, otec se ho zastává a podporuje ho finančně. Pavel je líný sobec, který dluhy nesplácí- je vychytralý a rozhodne se pro "sňatek z rozumu". Ožení se se Štěpkou- ta má bohaté věno.

Po svatbě se ukáže, že Pavel je ještě ke všemu vážně nemocný. Syfilis ho postupně paralyzuje a Pavel umírá.

Herecký výkon Lukáš Melníka  při těchto scénách byl obdivuhodný.

pár postřehů....

.... Co zbývá člověku než přijímat události tak, jak za sebou jdou, bez trpkosti a bez zoufalství, byť byly sebekrušnějuší? ..........

........Na minulosti se nedá nic měnit. Život letí vpřed, ustavičně vpřed.....

 Bezruči opět nezklamali, jejich herecké výkony jsou trvale nadstandardní a já už se moc těším na 3.11.2014, kdy zhlédnu  "Můj romantický příběh".

Návštěva dopravního hřiště očima žáka

3.10.2014

V osnovách ZŠ je zahrhnuta i dopravní výchova, která v případě Martinčiny školy zahrnuje i pravidelná setkávání s policisty. Myslím, že tak 2x do roka jdou na dopravní hřiště. Mně se tato akce jeví jako "Hurá, jdeme na hřiště!", ale Martina tam chodí lehce s obavami.

"No, mami, ten polda se s námi nemaže, žejo...", stručně shrnula důvody svých obav.
Snažila jsem se dopátrat, co obnáší, že se s nimi "nemaže"
"No je drsnej. Nemá pochopení. Jako naše paní učitelka....", smutně konstatovalo realitu moje dítě.
(já to pořád říkám, že je na ně moc hodná!!) :-)

Nicméně ráno si sbalila cyklistickou helmu, sportovní obuv a šla do terénu. Jen ať holka vidí, o čem je život.

Po návratu ze školy jsem hned vyzvídala, co bylo na hřišti.

" Tak "polda" byl zas celej mimo z toho, že pořád nevíme, kde je pravá a levá strana...", pravila Martina. "Jenže to nevíme nikdy všichni úplně přesně."...chápu, plně chápu a mlčky kývám s porozuměním.
"Ale, mami, představ si, že on byl asi fakt polda z blbejch vtipů!!! Řval na nás dokola: "Pravá ruka je ta, kde máš palec vlevo!!!!" Jak máme vedět, kde je levo, když nevíme, kde je pravá ruka???", zlobila se naše levoruká Martina.

Kývala jsem s porozuměním v záchvatu smíchu. Ty vtipy o blondýnách, učitelkách a policajtech přece musejí mít nějaký reálný základ! To všechno si přece lidi nemohli jentak vymyslet!!! :-) :-))

Někdy mám pocit,


 že na co sáhnu, to jistojistě bez komplikací neproběhne.

I rohodla jsme se, že svou dlouholetou přítelkyni odměním narozeninovým dárkem: objednám jí roční předplatné jednoho dámského společenského časopisu- říkejme mu třeba "Hašteřivá žena".

Začala jsem na tom opravdu pracovat hned a šla do toho s pocitem, že to nemůže být problém... Získat si stálého klienta na celých 12měsíců s tím, že zaplatí předem a nebude si na stánku kupovat jen tu a tam výtisk až poté, co jej prohlédne, zda stojí za přečtení- to je přece terno! Časopisů je v nabídce tolik!!
Tak první verze skutečně nasvědčovala tomu, že časopis bude chodit od října 2014, ale to nakonec neklaplo.

Vyplnila jsem na příslušném webu objednávkový formulář a nedělo se nic. Tak jsem vyhledala telefonní číslo, trpělivě se proklikala přes otravné menu a mačkala poslušně příslušná čísla, až jsem se dovolala živého člověka.

Slečna mi asertivně oznámila, že na vyřízení objednávky mají 5pracovních dní- tak jsme složitě se slečnou počítaly, že to už jako uběhlo skoro dvakrát...  "Tak nám to pošlete ještě jednou", zaševelila bezstarostně a líbezně s přáním hezkého dne se se mnou rozloučila.
"No, to určitě", pomyslela jsem si zlostně. "Já tu budu jako pako vyplňovat formuláře a  žadonit, kam vám mám poslat svoje peníze?? Ani náhodou! Vyberu si jinde.", spřádala jsem pomstu.

 A hle! Druhý den přistála v mém mailu faktura se všemi údaji- které jsem tedy slečně do telefonu sice nehlásila, zato jsem je vyplnila do formuláře, který byl na internetu na jejich webu.... No vida, tak objednávka přecejen neztratila- jen nám někam zapadla - sice se zpožděním a bez potvrzení ale už je tu naostro a pěkně s pokyny k platbě. Jen cena nesouhlasí- v můj neprospěch samozřejmě. Takže fakturu posílám obratem zpět s dotazem, proč je cena vyšší. Druhá reklamace byla také uznána. 

Napotřetí to bylo podle mých představ: souhlasil název zboží, jeho cena i všechny údaje.
Problémem snad ještě může být skutečnost, že fakturační adresa je odlišná od dodací- tak s napětím očekávám, zda obdarovaná ještě neobdrží složenku a pokyn k uhrazení daru. (což se mi u této "předplatní" společnosti už také jednou stalo). No nebudu předjímat, nechám se překvapit...

Předplatné od října jsme každopádně nestihli- automaticky se oddálilo o měsíc (omluvami se vzájemně nezdržujeme) a bude tedy (SNAD!!) od listopadu - doufám, že 2014.

Když vychovává otec

25.9.2014

Čtvrteční odpoledne je - co se výchovy nezletilé týče- plně v režii otce Wlka.
Začaly fungovat zájmové kroužky. Ve čtvrtek to musejí zvládat bez mojí pomoci- jsem v práci do večera.
Otec Wlk dostal instrukce, jak s nezletilou zacházet- jak napsat úkoly, co posvačit a čím ji vybavit na cvičení do Sokola.
Nezletilá dostala také instrukce- a jedním z úkolů bylo: donést si ze školy pytel s cvičebním úborem, protože nebudeme mít cvičební úbory ve dvou vydáních kvůli jedné hodině pohybu navíc.

Ve čtvrtek večer jsem se plížila po schodech domů a intenzivně jsem myslela pouze na večeři a na možnost jít spát hned po ní.
V chodbě na schodech stála krabice od bot.


Martina ještě nebyla doma- ptám se Wlka: "Co ta krabice tady? Ty máš nový boty?"
"Já ne", odvětil s klidem Wlk.
"Tak já mám nový boty?", beru krabici a vidím, že velikost odpovídá Martinčině noze. S údivem se tedy ptám: "Martina má nový boty??"
"No. Má.", květnatou mluvou odpovídá můj manžel.
"A kde je vzala?", zkoumám původ nových adidasek.
"Já jsem jí je koupil. Když jsme přijeli za školy, zjistila, že zapomněla ve skříňce cvičení úbor a bulila, že nemůže jít cvičit do Sokola, protože nemá obuv do tělocvičny a že škola už bude zamčená... tak jsem s ní zajel do sportu a koupili jsme tyhle. Dobrý, ne?"

No, výborný... Tak místo aby Martinu vypral, že tedy doma bude, když není schopna si na nic myslet a běžně zapomene 2-3x týdně něco opravdu důležitého (tu bundu, tu tašku, tu čip do jídelny...), tak aby beruška neměla trauma, že nemohla jít do Sokola, zajel koupit nové botky.
To, že stály víc, než celé pololetí v Sokole, to nekomentuju.
To, že mě děsí, že za chvíli budu mít doma obuv pro celý sportovní oddíl, to nezastírám, protože těch společných čtvrtků, kdy tu budou sami bez dozoru, bude ještě mnoho...
To, že bych je oba někdy vystřelila na Mars bez návratu, to je snad pochopitelné ;-)

SMA víkend

19.-21-9-2014

Ve svém životě už jsem dostala několik impulzů, které mě donutily zamyslet se nad tím, kam chci, aby můj život směřoval, jak ho chci prožít  a co je pro mne důležité.
Podařilo se mi skloubit práci se svými koníčky. Ideální stav. Šla jsem do toho s tím, že priotritou je pro mne spokojenost. Potřebovala jsem zkrátka chodit do práce -ne pro mzdu, ale pro rozptýlení od starostí, které by jinak patrně vedly k mému zešílení. Moje pracovní pozice se totiž více jak 10 let nazývala "péče o osobu blízkou". Činnost záslužná a nenahraditelná, avšak psychicky i fyzicky náročná, bez vymezení pracovní doby a ne příliš atraktivně honorovaná.

O osobu blízkou už nepečuju. Přesto jsem se od té skupiny ušlechtilých pánů a dam  nedokázala zcela odloučit. I nadále jsem si ke své práci ponechala zálibu "rodiny se SMA"- jednoduchou zkratku pro složitou a nevyléčitelnou nemoc dětí.

V létě jsme spolu zažili skvělý táborový týden. Tentokráte jsem se rozhodla strávit víkend s rodinami, které pečují o takto nemocné děti. Víkend obvykle nabízí naučné  předášky pro rodiče a zábavný program pro děti.

I tentokráte se sešla zajímavá sestava rodin. Baví mne pozorovat, jak se rodina postaví k boji s nemocí. Někdo propadá depresi a při akždé příležitosti se polituje, postěžuje si na cokoli... jiný s úsměvem líčí zážitky z cest a přhody ze života, další se topí v obavách o život dítěte, které mu často zastíní i ty dny, kdy by se dalo naplno žít a řádit... Po každém takovém setkání mám o čem přemýšlet. Nechci lidem říkat: "vy to děláte špatně" - je to jejich život, jejich volba- já jen ráda na příkladech jiných rodin demonstruju, že stejnou skutečnost  lze uchopit i jinak.

Díky R.F.  jsem objevila i toto video.... jasně, že nelze vše plnit 100%, ale několik zajímavých myšlenek stojí určitě za úvahu....



Tvůj čas je omezený, neztrácej ho tím, že budeš žít život někoho jiného....
Musíš něčemu věřit...

Zkouším to! Funguje to!!

Víkend byl fajn, potkávat některé lidi je dar... některé výzva a některým je lepší se vyhnout...to se ale obvykle pozná až pozdě.
Stále je co se učit, co obdivovat a co objevovat...

Barování- díl: Sólo pro Filipa

13.9.2014

Po delší pauze konečně rozptýlení, které mi slouží jako muzikoterapie a společenský večer zároveň.

Tentokráte byl barovací díl trochu monotematický ;-), neb jeho dlouholetý moderátor Filip Rajmont slavil narozeniny :-) To je v Besedě někdy spíš za trest- než za odměnu, protože parta těch umělecky založených dobráků někdy dokáže vymyslet psí kusy a oslavenci připravit zážitek vskutku nezapomenutelný :-)

Filip obdržel několik opravdu srdečných gratulací :-) a od srdce zpívaných písní a žhavých polibků ;-). Chvílemi byl dojat, chvílemi vyděšen- co ještě přijde, ale myslím, že si večer užil, protože při pohledu z mého sedadla bylo vše milé - vtipné a z lásky, takže co by chtěl víc! :-)

Ředitelka večera-Sandra Nováková - byla samozřejmě první gratulantkou ;-)
Na pozadí běží prezentace fotek z oslavencova života, takže výbuchy smíchu rozhodně nepatří zpěvu paní Sandry ;-)



Na pódiu se vystřídalo spousta zajímavých hostů.
Na klavír zahrál osobně i momentálně hodně slavný Tomáš Kačo- nedávno přijatý na prestižní Berklee College of Music. Na klavír se prý začal učit sám. Vyrůstal v romské rodině spolu s 11sourozenci- múzy na něm polibky rozhodně nešetřily, je geniální... asi. Barování mělo být původně benefiční, protože mu chyběly peníze na studia, ale ty se díky medializaci příběhu nakonec sebraly dříve, než k benefici došlo. myslím, že je to dobrá investice. Ten kluk vážně umííí!!

Tomáš Kačo a Lenka Nová: Kosmickej vandr Michala Tučného....




Objevil se i Ali Amiri- zpívající dermatolog, jak ho důvěrně oslovuje F.R.



Eddie Stoilow překvapili!! nehráli své oblíbené hitovky- dokonce zaimprovizovali a přijali mezi sebe i Vildu Postráneckého.




Nechyběla ani Bára Poláková, Míša Doubravová se svým "Tomešem" :-), Štěpán Klouček s Brigitou, Denisa Nesvačilová a Věra Nerušilová.... a další a další... a chyběl dost slyšitelně i viditelně Václav Tobrman ;-), který Filipovi alespoň poslal oslavný text po paní ředitelce ;-)


V mezipauzách se samozřejmě politicky a společensky glosovalo. Na tyhle vsuvky se vždycky těším. No a blíží se nám volby, takže na přetřes přišlo pár známých jmen. Sice to znělo vtipně, ale jinak mi volební kampaň v reálu zrovna zábavná nepřipadá. Spíš se děsím, co z takové nabídky vyberu????


Závěrečná píseň pro Filipa zazněla přesně o půlnoci. Dav ho zákeřně vyzval ke striptýzu- Filip je profík- "dal to", ačkoli si nejsem úplně jista, že zrovna toto číslo patří k jeho oblíbeným...





Každopádně večer byl super vydařený, alkoholu se vypilo přesně tolik, aby to nikoho neporazilo ;-), klábosilo se a zpívalo ještě 2hodiny po půlnoci a v neděli naštěstí lilo a lilo, takže se ani nikam nemuselo. V říjnu to bude horší... baruje se totiž 20.10.- a to je pondělí :-(((


Kauza "morčecí dort"

16.9.2014

Nedá se nic dělat- musím reagovat na komentáře a i maily, které se dožadují pokračování kauzy "morčecí dort":-)  Uznávám, že byly doby, kdy jsem o blog pečovala denně- a musím také dodat, že nechápu, jak jsem to dělala.

V srpnu jsem se zmínila o tom, že Martina si k narozeninám žádá dort ve tvaru morčete.

jenže... okolnosti se jaksi vyvinuly tak, že srpen byl ve znamení událostí velmi dramatických a neveselých, a tak oslava jejích 10.narozenin byla ve srovnání s naší rodinnou slavicí tradicí velmi- ale opravdu velmi- odbyta (z čehož mám doteď černé svědomí a určitě to napravím).
Měla jsem zkrátka jiné starosti, což mi vydrželo skutečně až do konce měsíce. Oslavu pro její kamarády nějak vymyslím, proběhne - až trochu zregeneruju a nadechnu se- pořád ještě věřím, že se to podaří! ;-) ...než se zas přižene další vlna.

Nicméně- dort jsem zadala písecké cukrárně, která má své pobočky i v Praze a já tam chodím pro dorty moc ráda. Výsledek vypadal takhle:


Fotka je nepovedená, hodně nepovedená- cvala jsem to jen na mobil. Barvy na těle mělo morče nastříkané- což mě překvapilo- a Martina si ho hned celý otiskla na triko .-), ale šéf mě na to upozorňoval předem, takže žádný důvod ke stížnosti. (myslela jsem, že bude mít kožíšek splácaný z barevného marcipánu- jenže nejsem cukrář, a tak netuším, jaké technologie a postupy se při výrobě takového díla používají)
Dort byl výborný, zmizel celkem rychle - tak jsem zvědavá, co budeme shánět napřesrok :-)

Jinak z dárků u naší desetileté slečny vede (už několik let) LEGO - Martina je stavitel... dále potěší společenské hry- takže dostala jednu na cesty - magnetický hlavolam Noemova archa. - třeba někomu poslouží jako inspirace. MINDOK má teď spoustu hlavolamových her, které nedisponují megakrabicemi, ale jsou tak akorát "do kabelky" pro zkrácení dlouhé chvíle, což se vždycky může hodit.