Nerada

28.3.2010

Blíží se konec března. Pro mne stresující datum. Poslední březnový den je tím nejzazším termínem pro odevzdání daňového přiznání. Achjo. Jak já to dělám, že mi to tu vždycky zbyde až na poslední chvíli?? Prostě věci, které NERADA, dovedu odkládat a odkládat... a to i za cenu toho, že začnu provozovat činnosti velmi nepopulární. Takže jsem třeba během pátečního odpoledne umyla všechna okna- a že jich v našem slunném bytě máme!! Vyprala záclony, vytřela... jen k těm účtům ne a ne sednout...
Celý víkend mě to strašilo, přesto jsme to vytrvale odkládala  a všichni "dobráci" žertovali (a neskutečně mě štvali!):  "Tak co? Už máš účto?" Až jsem jim vytřela zrak a ve 22:35 hrdě mohla říct: "No jasně"
Uf, to byla dřina. Pokaždé si vzpomenu na český film "Jen ho nechte, ať se bojí" - čím větší stres a časový pres, tím lepší výkon.
Takže hodinu před půlnocí - na Den učitelů :-)) se mi naskytl tento pohled:


No není to krása!? Jahoda koupající se v moři Bohemia  bublinek ;-))
 Příští rok to udělám včas! (slibuju si v duchu- NE nahlas!)

...ský mraky

27.3.2010

Počasí bylo od rána proměnlivé. Co chvíli sprchlo, pak zas mraky prosvítilo sluníčko... a tak jsme pořád váhali: jít, či nejít ven...
Wlk v kuchyni z okna pozoroval oblohu a jentak procedil: " No a támhle zas jdou ty svinský mraky..."
Martinka, která si do té doby hrála na zemi s legem a vypadalo to, že vůbec nevnímá okolní svět, se najednou vymrštila a letěla do obýváku a volala: "Uka, kde jsou ty SVINSKÝ mraky, já je chci taky vidět!! Mami, támhle ten je SVINSKEJ? ..." :-)))

Paradoxní na tom všem je, za křiklouna a vzteklouna jsem doma já. Wlk je spíš tichý, nehádavý (to je strašná vlastnost!! ;-) )  a ani tak často nekleje jako já ;-) ...a teď najednou z té své role "slušňáka" vypadl- a ještě na to měl svědky :-))

Tak tady je ukázka, jak takový svinský mrak vypadá.... kdyby ho ještě někdo chtěl vidět ;-)

Kbelský park

27.3.2010

Navzdory nepříznivým předpovědím počasí to nakonec nebylo tak strašné a mohli jsme jít s dětmi ven. Vyjeli jsme se podívat kousek za hranice našeho rajonu- do Kbel. Vybudovali tam krásný park olemovaný spoustou nových obytných domů.

Tak takhle venčíme na 6kolech :-)

Park je krásně upravený. Nové dřevěné mosty přes regulovaný potůček, který se táhne celým parkem;



všude vysázené stromy, nový trávník oživený záhonky narcisů (ty bohužel ještě nekvetly) ...




Kromě dvou hřišť  pro děti se v parku nachází i malý amfiteátr.

Zajímalo mne, jak to tam vypadalo před touto parkovou úpravou. Vyhledala jsem na netu fotky a zkombinovala je s těmi mými dnešními. Zajímavá podívaná...


No však ta proměna taky nebyla zadarmo... díky EF se tu a tam najdou peníze na "dobrou věc"- ovšem někdy je  i problém  o ně požádat!! ;-)



Taky jsme potkali první jarní žábu!
Seděla na okraji záhonu a mezi úlomky mulčovací kůry nebyla skoro vůbec vidět. Předstírala, že je mrtvá, ačkoli tam čiperně doskákala (to ji vlastně prozradilo). Vzala jsem suchý list  a přejela jí po zádech :-) ... a ona si "ručičkama" zakryla oči :-)) Tak jsem to zkoušela znovu a znovu a pokaždé to fungovalo!
Děti se smály a Wlk mě nabádal, že je to jistě zakletý princ, ať ho zkusím políbit... to tak, už jednou to nevyšlo :-)) ... místo prince mám WLKA!

Čtvrtek (bez přívlastku)

25.3.2010

Dnešnímu dni raději žádný přívlastek dávat nebudu.

Pár minut po 6.hodině ranní se z naší elektrochůvy ozvalo Majdino zaúpění: "Mně je špááátně. Strááášně!! "

Na tyto projevy si moje tělo vypěstovalo jakousi automatickou reakci. Vyskočí z postele v jakoukoli hodinu, mílovými skoky letí přes chodbu do dětského pokoje a bleskurychle zjišťuje, co se děje. Majda chtěla zvracet a kakat zároveň, co je vzhledem k jisté pohybové indispozici celkem nesplnitelné přání.

Mně se úplně zatočila hlava - z toho, že zvracení doma málokdy vyřešíme bez kapačky- a pokud má dítě průjem, nemůže na dětské oddělení, ale musí na infekci- a při našem štěstí je mi jasné, že tam smeteme bůhví jakou exotickou chorobu.

Jsme s Wlkem už opravdu sehraný tým- Wlk zajišťoval "kakat"- já "zvracet"- oba jsme měli plné ruce práce a okamžitě jsme museli zorganizovat denní program.

Volala jsem hned školní asistentce, co se u nás zase děje. Měla pochopení- její syn měl stejně rušný víkend- asi něco lítá vzduchem. Slíbila, že Majdě napíše učivo a doveze nám i školní oběd.

Celé 2hodiny to nevypadalo moc optimisticky. V 8hodin jsem vyslala Wlka s Martinkou do školky a na nákup. Majdu jsem se snažila přesvědčit o nutnosti pít!!
Nacpala jsem jí helicid (to bere na žaludek) a imodium (to mám v cestovní lékárně právě pro případ průjmu). Kolem 9. hodiny si Majda vyžádala knihu-že si jde číst. To je dobré znamení!! :-) Jakmile sáhne po knize, je to známka toho, že stav není kritický.
Ze samé radosti jsem hned začala smýčit doupě. Nejdřív WC dostalo dávku SAVA :-), nacpala jsem do pračky ručníky a vůbec všechnomožné no a chtěla jsem ještě vytřít.
Všechno jsem si pěkně nachystala, oblíkla si rukavice a ... zazvonil mobil. na displeji kamarádka- sotva jsme se pozdravily, už jsem tušila, že se něco děje. Po zážitcích z uplynulých měsíců jsem tedy měla opravdu myšlenky nejčernější a hned jsme na ni vybafla: "Co se děje?!"
Ona úplně zhroucená, že má strašně velkou prosbu, že by potřebovala odvézt k veterináři, že psovi je hrozně zle a že se bojí, že to nevydrží. (pes = krásný 50kg  retrívr). Uf, to se mi ulevilo! Sekla jsem se smetákem a domlouvala jsem se s právě přicházejícím Wlkem, jestli bude na základně, že Majda už vypadá líp, že jdu psovi dělat saniťáka. Wlk má pochopení. :-) (naštěstí) Obratem jsem volala kamarádce zpátky, ať se nachystají, že za čtvrt hodiny jsem tam (bydlí kousek za Prahou). Pes špatně chodil, tak se nám náramně hodila nájezdová plošina do auta. Rozložila jsem mu ji, pěkně vystoupal do úložného prostoru- obě jsme si oddychly, že ho nemusíme tahat ručně ;-)
Cestou domů jsem ještě stihla poštu, doma žádná další katastrofa- vytírání na mě počkalo :-)
No a ve 12 hodin jsem letěla do práce.

Někdy se mi chce zařvat, že už NEMŮŽU, ale pak se ukáže, že to vlastně není pravda...

Nestihla jsem ani nic pořádného vyfotit, tak snad jen vyhublá rolička- po celodenní šichtě ;-)


Majda se má docela dobře. K večeři dostala rýži a zítra se prý chystá do školy a babičce hned v záchvatu smíchu hlásila, že jsem dneska dělala psí sanitku ;-)

Pes byl u veterináře důkladně vyšetřen a diagnóza ještě není jasná-čeká se na výsledky laboratoře.

Já jsem šla z práce domů pěšky, abych všechny ty zážitky dnešního dne nějak zpracovala...

Směnu jsem zakončila matematickou hodinkou. Majda si totiž v půl osmé večer vzpomněla, že musí spočítat nějaké příklady- a celý den na to neměla čas. Takže jsem počítala nějaké šílené slovní úlohy.
Taková pěkná tečka za tím dnešním dnem... přívlastek si každý doplní dle vlastního vkusu. ;-)

Od doktora k doktorovi

22.-23.3.2010

Přání "hodně zdraví" už dlouhá léta nepovažuju za pouhou frázi. Pokud se totiž někdo do vínku "hodně zdraví" nedostane, má o zábavu postaráno a lékařské kolečko- tedy tak říkáme obíhání jednotlivých specializovaných pracovišť- nikdy nekončí.

Nejinak je tomu s Majdou. I v době, kdy je relativně zdravá- tedy v době, kdy ji krom základního onemocnění netrápí ni "navíc", neustále máme diář prošpikovaný termíny návštěv různých ordinací.
A to o každém odběru a vyšetření diskutuju. Každý doktor si s chutí vyplní žádanky na vyšetření čehokoli, ale jiný už zprávu od kolegy jen zběžně přelítne očima a chce vyšetření znovu- "svoje".
Návštěva jakékoli ordinace mi vyvolává svírání žaludku, nechuť k jídlu a k životu vůbec a to mám ještě vystresovanou Majdu uklidňovat, že se "nebude nic dít", přičemž si tím sama mnohdy jistá moc nejsem.

V pondělí jsme šly na ortopedii. Pan dr. je docela rozumný. Majdu zběžně ohledá, vyptá se na potíže, jednou za čas pošle na RTG a předepíše požadované pomůcky bez takových těch proslovů "že je to drahé a že má limity..." Tentokrát trochu bojoval s vytištěním formulářů pro revizáka, ale sestra ho od PC odehnala a bravurně to vytiskla. Návštěva byla za půl hodiny odbytá se vším všudy, tak jsme se radovaly, že jsme se domů stihly vrátit včas.

Na úterý pro změnu vyšla neurologie.
Minulý měsíc jsem odmítla hospitalizaci v nemocnici. Paní dr. chtěla Majdě provádět interní vyšetření a prý tak 3-4dny na to budou stačit. Jsme z Prahy, a tak nevím, proč bych kvůli spirometrii a kardiologii měla být s Majdou  zavřená 4dny v nemocnici, když si tato vyšetření mohu zajistit v nemocnici, kterou máme 10minut od domu a domluvím si termín, který bude vyhovovat nám všem. Tak, aby Majda zbytečně nechyběla ve škole, já v práci a vůbec...  navíc tam mají Majdu v péči od cca jejích 2let, tudíž odpadá jistá vlna stresu, protože se vzájemně znají a už vědí, jak na ni ;-)   A to nemluvím o tom, že každý Majdin odjezd do nemocnice špatně snáší i Martinka. Takže jsem si potřebná vyšetření domluvila a včera paní dr. odvezla jen výsledky.

V čekárně mě zaujala nástěnka. To jsem nevěděla, že se někde dají poplatky platit pomocí SMS. Určitě je to velmi praktické opatření. Než hledat automat  po areálu nemocnice a lovit drobné.


Obě mise lze považovat za úspěšné, neb se mi podařilo získat předpis na úpravu vozíku, což  není zrovna levná záležitost (cca 40tisíc), dále nové pneumatiky - po vzorku už ani památky ;-), takže smyky jdou skvěle...dále předpis na úžasný antidekubitní sedák na židli (ten nafotím, až ho budeme mít- doufám, že se firma polepší v komunikaci se zákazníkem a bude to ještě letos), dále nový korzet- Majdě déle jak rok díky růstu nevydrží a pak ještě předpis na speciální "ortézu pro sed" - čili sedačku do vozíku. Sumasumárum... radši ani nepočítat... ale tohle jsou věci, bez nichž se Majda zkrátka neobejde. Teď se to tedy sešlo všechno naráz, ale zas bude na dlouho pokoj- tedy SNAD!! ;-)

Cestou domů jsem to vzala pěšky přes centrum. Bylo krásně. Na Václaváku panoval čilý ruch, lavičky plně obsazené, davy turistů obdivující  a fotící cokoli...  Koupila jsem si kafe v kelímku, sedla si a pozorovala ten ruch. Jen tak.


Bylo mi líto jet domů metrem- v tunelu toho k vidění moc není, a tak jsem šla ještě dál pěšky až na náměstí Republiky a jela tramvají a ještě se cestou kochala pohledem na Hradčana ... ten se nikdy neomrzí.

Uf, a to bych se ještě měla jít pochlubit k mojí dr. se svým krkem na ORL... ale nejdu, nemám na to. Subjektivně se cítím dobře a objektivně by mi ještě něco mohla najít :-))

PET Tropicana a orchideje

21.3.2010

V neděli jsme se hromadně vypravili do Botanické zahrady v Troji.
V tropickém skleníku Fata Morgana totiž probíhá výstava  plastových zvířat a rostlin autorky Veroniky Richterové "PET Tropicana".

Mediálně nejznámějším exponátem je asi tento krokodýl známý z plakátů a upoutávek. Dala jsme mu pracovní název "Mattoni krokodýl".  Na jeho výrobu bylo potřeba 170 plastových lahví.

Velmi zajímavě je zpracován i dikobraz:

Ruměnice ploštice jsou sice v nadživotní velikosti, ale "jako živé" ;-)


Po vysokých bambusech šplhají plastové modré opičky:

A tady je lemčík hedvábný. Velmi pozoruhodný zpěvný pták žijící v Austrálii. Sameček totiž shromažďuje předměty modré barvy a láká na ně samičku. Nezřídka se prý stává, že si samci tuto vzácnou výzdobu vzájemně kradou! :-)
No, to je výzva... pro všechny sběrače, sběratele... a vetešníky! Na co lákáte samičku VY? :-))


Všechny ty PET ART výtvory jsou zakomponované do živého prostředí, takže u některých jsem občas váhala, zda jsou pravé- nebo vyrobené ;-) Tato rostlina je toho důkazem:


Současně zde tento týden probíhala výstava orchidejí. Mám je moc ráda. Několik jich úspěšně pěstuju na kuchyňském okně. Za minimální péči se mi odměňují nádhernými latami květů.
Zdejší květy byly ovšem velmi rozmanité- jak barevně, tak tvarově. Nádhera!!

Tady je malý náhled, jak vypadá  rozmanitost orchidejí v praxi:


A tady máme plastové kytičky:

Tahle magnolie mě nachytala. Myslela jsem si, že je živá... ale kancelářská svorka  /na obrázku vpravo/  prozradila její PET původ :-)

Další amatérské fotky jsou k vidění ZDE

Výstava stojí za vidění. Spojení PET ARTu  s živou přírodou pro mne bylo něčím novým, zajímavým, neotřelým ...


Výlet jsme zakončili obědem v naší oblíbené čínské restauraci. Bylo tam nevídaně rušno. Nakonec se ukázalo PROČ!
Na oběd tam totiž zašel pan prezident s chotí! Na mé fotce je to ten rozmazaný stojící muž. Oficiálně jsem si fotit netroufla, aby mi někdo z početné ochranky nerozšlapal můj foťák :-)


Zážitků na jednu neděli bylo až dost ;-)

První jarní

20.3. 2010

Letošní 20.březen je dnem jarní rovnodennosti. Slunce vstupuje do znamení Berana a my jsme se vydali přivítat jaro vycházkou a okouknout, jak se příroda po té dlouhé zimě probouzí.

V nedalekém lesíku bylo živo. Kolečka všeho druhu se proháněla po cestičkách a v dětských areálech byly všechny atrakce plně obsazeny. Příjemně teplé počasí vytáhlo všechny ven.

Takhle si naše holčičky hrají na honěnou. Jedno kolo stíhá druhé :-)

Na hladině rybníčku Nebesáčku ještě pluly ledové škraloupy, ale v jeho okolí už pěkně zaúřadoval nějaký krtek.


Vycházka se poněkud protáhla. Ani se nám nechtělo domů. Cestičky byly pěkně vyschlé. Majda si lebedila, že už nemusí být navlečená a zabalená jako sud.

Doma se Majda s Wlkem vrhli na přípravu nějakého švýcarského dezertu, co ráno sledovali v televizi. Spát se šlo hooodně pozdě, protože se povídalo a povídalo a takhle to bude celé 3týdny... ;-)

Akční pátek

19.3. 2010

Už nějakých pár let si uvědomujeme, že život je krátký. Najeli jsme na styl "urvat, co se dá" :-), takže nám celkem nedělá problém vymyslet nějakou "hurá akci" a hned ji uskutečnit.

Ve čtvrtek večer nás napadlo, že bychom mohli stihnout v pátek dopoledne trochu pracovat a zajet si ještě zalyžovat. Do Maxova je to zhruba hodinu cesty. A když už máme ty lyže :-)...
Děda slíbil, že by po obědě vyzvedl ze školy Majdu a my bychom se nejdéle v 18hodin vrátili. Domluveno! Jede se! Martina byla nadšená. 
Na horách bylo nádherně. Jen sluníčko, pár lyžařů a my. Tahle sjezdovka byla jenom MOJE!! :-)
Fronty u vleku vůbec žádné. ceny posezónní... prostě úplná paráda.

Cestou jsme ještě přibrzdili u pekařství v Lučanech, abychom domů nakoupili "suvenýr". Kdysi jsme tam objevili místní specialitu: ořechový chléb. Nejenže zajímavě vypadá, ale i na chuť je vynikající!

Takhle vypadá řez chlebem. Různé druhy ořechů z něj činí  neobvyklou pochoutku a je škoda ho čímkoli mazat. Suchý je prostě nejlepší!

Ještě zastávka v korálkovém obchodě ;-) , a pak už honem domů. Na dnešní podvečer byl totiž ještě naplánovaný přílet našeho strejdy.
Bydlí ve Vancouveru, takže od začátku roku byl díky olympiádě problém sehnat letenky do Prahy. Konečně se zadařilo a máme ho tu!

Tak bylo veselo. Díky jeho několikahodinovému časovému posunu už asi nestihneme spát vůbec :-)) Ale to nevadí ... :-)) Už se těším na to povídání a společné akce!

Pohádka skončila-opět v reálu

16.3.2010

Nedělním příjezdem pohádka skončila. Pondělí je u nás klasicky hektické. Tentokráte bylo ještě bohatší o návštěvu ortodoncie s Majdou.

V úterý jsem koukla na svůj seznam úkolů a dala jsme se tedy do vyřizování sedačky do vozíku pro Majdu. Na doporučení neuroložky jsem oslovila firmu Medicco, zda by nám nepředvedla své výrobky. Podsedáky vyrábějí jakousi novou technologií označenou jako JAY-J-gel. Vyřešit sezení je s Majdou vždy problém. Netrpí nadváhou, takže kosti tlačí a my neustále někde něco podkládáme a vycpáváme... Sedačka vyrobená na míru se časem stejně "prosedí" a dojde zase na polštářky a vycpávky domácí výroby. Tak jsme zajásali, že je na trhu zas něco nového- občas se zadaří a vynálezci vymyslí hotový poklad.

Firmu jsem kontaktovala už v prosinci. Nejdříve byl trochu problém domluvit termín- technik to jednou nestihl, dal nám náhradní a na ten zapomněl... Když ale napotřetí konečně dorazil, byl ochotný, Majdu i vozík oměřil a domluvili jsme se na tom, že to "nějak dá do kupy" a ozve se.

Jenže se nic nedělo. Jednou do roka jezdím s Majdou na ortopedii, kde nechávám pokaždé  předepsat vše potřebné- sedačku, korzet... všechno vždycky dlouho trvá, protože to musí pan dr. vypsat, poslat  reviznímu ke schválení... - tak jsem už někdy v únoru volala do firmy, jak to bude s tou sedačkou- referentka řekla, že "to vyřídí"- a nedělo se zase nic.

Začátkem března jsem si tedy vyhledala mail na onoho technika a napsala mu, že za 3týdny mám termín na ortopedii a že bych ráda měla do té doby sedačku vyzkoušenou, abych věděla, jestli si ji mám pro Majdu nechat předepsat. Nikdo neodpověděl. Nikdo se neozval.

Jen mailem přišel cenový rozpis. Zaujala mne jednak cena, jednak spoluúčast pacienta a hlavně ta první věta:
Tak jsem zavolala znovu té slečně do firmy. Stručně jsem shrnula, oč mi jde a co se mi nelíbí. Nebyla právě příjemná a odbyla mne, že takhle to tedy určitě nebylo a že mi dá mobil na technika, ať se domluvím přímo s ním.
Ptala jsem se jí ještě, zda je normální, že po třech měsících já jako zákazník musím firmu uhánět a doprošovat se něčeho, co mu slíbili a jak tak koukám na cenový rozpis ne zrovna levně hodlají prodat??
Řekla, že do toho nebude vnášet emoce a ona že k tomu nemá co říct.

Fajn. Zkusila jsem se dovolat technikovi. Uvítala mne hlasová schránka. A to bylo to poslední....

Vytočila jsem znovu tu slečnu, "co mi k tomu nemá co říct a nebude se se mnou bavit",  a suše jsem jí sdělila: "Tak technik mi mobil nebere. Třeba ho potkáte dřív než já. Chci vám jen říct, že 22.3. jdu s dcerou na ortopedii. Pokud do této doby nebude splněna podmínka, kterou jste si uvedli na vašem cenovém rozpisu, že "zákazník si pomůcku vyzkoušel a plně mu vyhovuje", nechám si -stejně jako v letech předchozích- předepsat sedačku od té firmy z Teplic a vůbec mě nezajímá vaše nová technologie. Emoce do toho taky vnášet nehodlám a investovat do něčeho, co jsem viděla leda na obrázku, to už teprv ne. "

 Slečna znatelně změnila tón svého hlasu a řekla, že se nemám ukvapovat :-) a že to "zkusí nějak zařídit" - vzala si  číslo na můj mobil a technik volal do půl hodiny. A -světe, div se- byl také dotčen!! Mail samozřejmě četl, ale nestíhá... nestíhá tak, že mu zákazník nestojí ani za to, aby mu nějakou kultivovanou formou sdělil, že ho navštíví letos-za rok...??? No a hned navrhl, že se "zítra staví" -  nám se to ale hodilo až večer, takže k návštěvě došlo "až" ve čtvrtek.

 No je to normální? To člověk musí udělat takové dusno, otrávit sebe a další 2lidi, aby to nějak fungovalo? Já to prostě nechápu. Už jsem tady popisovala svoji anabázi s firmou, od níž máme vozík (Meyra)- úplně stejný postup. Všechny tyto pomůcky se pohybují v dost vysokých cenových relacích, pojišťovny a nadace i klienti platí horentní sumy a firmy (zdá se) mají vyděláno, takže zákazník- ten je může ledatak prosit a čekat a čekat a čekat... Nehledě na to, že tyhle věci člověk těžko něčím "vysupluje". Pohodlné sezení je pro vozíčkáře životně důležité- a to nepřeháním.

Pokud je nutná úprava vozíku- doma si to kutil neudělá (ani nesmí-vozík je majetkem ZP) a mně trvalo měsíc- celý měsíc!! než jsem z nich vyrazila papíry potřebné pro dr., aby mohl napsat další papíry pro revizáka. Všechno mají v počítači- satčí jen vytisknout, orazítkovat a poslat- , ale opět tomu muselo předcházet několikanásobné upomínání a doprošování se.
Tak já nevím...někde je něco špatně nastavené...
--------------------------------------------
Jak to dopadlo:

Ve čtvrtek pán se sedačkou opravdu dorazil :-) Tvářil se odměřeně a brblal, že zkouší něco úplně zbytečně, když ten vozík budeme upravovat. Já trvala na svém, že v tom žádnou zbytečnost nevidím, že přece nejprve musíme vidět, jestli ten typ sedačky bude Majdě vůbec vyhovovat! No... a došlo na moje slova (pro mne naštěstí ;-) ) ?
Majdě sedačka totiž nevyhovuje :-(  Použijeme z ní jen podsedák, který Majda označila za "úžasný" ;-) Takže cenový rozpis se nám rázem o 25 700Kč sníží... Neodpustila jsem si ještě poznámku o 3měsíční čekací lhůtě a o tom, že tyto věci nepořizujeme z rozmaru, ale z NUTNOSTI... pán je sice hodný, ale práci by si měl nějak líp zorganizovat a vůbec- nemohu se zbavit dojmu, že ta péče o zákazníka by ze strany firmy měla probíhat trochu jinak....

Zpátky domů

14.3.2010 - neděle

V den odjezdu opět hustě sněžilo a foukal vítr. Zde je fotka našeho penzionu.  Odhrabali jsme auto, naházeli do něj všechny věci a ještě vyrazili na sjezdovku.

Cesta do Prahy trvala jen hodinu.
Babička s dědou to s Majdou krásně zvládli. Nachystali nám i oběd o několika chodech. Majda je chudáky totiž vytáhla do Tesca, takže nakoupili "akční zboží" v množství větším než asi původně chtěli. K obědu byl tudíž výběr: králík- kotlety- pangasius... :-)

Babička zcela propadla kouzlu korálkování. Zakoupila jakousi naučnou knihu a vrhly se s Majdou na výrobu vánočních andělíčků. Obě jsou spokojené.
Večerní zátiší vypadá asi takto (časem to jistě risknu a  tajně vyfotím :-))
Babička s brýlemi sedící pod lampou- na klíně kocour + miska s korálky- babička v ruce třímá kleště, nahlíží přes obroučky brýlí do popisu a motá drátky a korálky, až z toho vznikne tohle:


Díky za ty  4dny "dovolené". Užili jsme si je parádně, ačkoli nás z toho všechno bolí ;-)

Jak to neklaplo

13.3. 2010

V sobotu pokračovalo počasí v předvádění své nevlídnosti. Fučelo a padal sníh. Před odjezdem na sjezdovku opět  proběhlo odhazování sněhových závějí a ometání auta :-(
Pan domácí se divil, že se nám chce vůbec jít ven ... :-)

Měli jsme domluvenou zase slečnu instruktorku. Zatímco se Martina bude pod odborným dozorem zdokonalovat v technice lyžování, budeme s Wlkem hoblovat přilehlé sjezdovky.


Jaké bylo moje překvapení, když se Wlk od auta blížil bez lyží. Hned mě napadlo, že ten dobrák ztratil klíče. Strašná představa- jak prohledávám závěje a nakonec zoufale jedu do Prahy v lyžákách a BUSEM!!?? Hned jsem halekala: "Co se děje? Kde máš lyže??"
"No, já jsem si nějak zapomněl v chlupě lyžáky..." Bylo jasné, že žádné společné lyžování neproběhne.
Potlačila jsem chuť ho něčím praštit. Alespoň hůlkouuuu!! a jen zavyla: "No to snad není možný! Hlavně žes mě 5x zpéroval, jestli mám všechno!! Tak si tady buď. Já jedu."
Popadla jsem skipas a šup na vlek.

Wlk chodil po sjezdovce sem a tam a dohlížel na Martinu. :-))

Večer jsme hráli s Martinkou karty. Úplně se tetelila blahem, že má oba rodiče jen pro sebe. Poprvé v životě!! V 18:45 jsme ji upozornili, že má v televizi večerníčka, tak ať se jde dívat... a ta duše prostá povídá: "Já se dneska dívat nebudu. Já chci s vámi hrát karty. To se hnedtak nevidí..." :-))
No není to vyznamenání? ;-) ..tak jsme hráli dál. Zrovna dávali mého oblíbeného maxipsa Fíka...

Na vleku

12.3.2010 - pátek

Po modré obloze dnes ani památky. O ranní rozcvičku se postarala nově napadaná vrstva sněhu, takže lopaty a už se jelo. K tomu všemu foukal nepříjemný vítr a sníh ostře šlehal do tváří. Ale ani to nás neodradilo od lyžování :-)

Pohled do okolí už nebyl tak romantický. Viditelnost se značně snížila. Jedinou výhodu ten nečas měl: u vleku se netvořily dlouhé fronty ;-)

Martina měla domluvenou další lekci výuky lyžování. Slečna instruktorka si ji chválila a řekla, že už ji vezme na vlek. Martina byla nadšená. Už nás nepotřebovala. Zanechali jsme je svému osudu a vyrazili na společné 50minutové lyžování :-)
Bylo to bezva. I přes tu nepřízeň počasí- zase po letech spolu na svahu :-)) Přejeli jsme si na protější svah "Loučky", kde nebyly fronty vůbec žádné.

Ve smluvený čas jsme jeli vyzvednout Martinku. Obě si pochvalovaly a už byly s instruktorkou domluvené, že "zítra zas" :-)
Martina byla celá hrr do ježdění na vleku. Tak jsme se rozdělili. Já vyjela jako první, že budu s foťákem číhat a zdokumentuju, jak jí to pěkně jde. Martina jela nahoru s tatínkem za zády. Vše probíhalo OK....

...až do okamžiku, kdy se přiblížila závěrečná etapa- tedy okamžik, kdy lyžař má pustit pomu. Martina nějak zazmatkovala a odhodila pomu v momentě, kdy najížděla na kopeček, tudíž se zcela nekontrolovaně rozjela pozpátku ....
.... přelítla plechovou bednu (asi nějaký rozvaděč neboco- k vidění vpravo)
Wlk jel hned za ní, takže hbitě vyskočil a ještě v letu Martinu odhodil stranou.

Vyfotila jsem až scénu "po dopadu". Předtím jsem ani nedýchala. Kdyby neměla helmu, asi by už byla bez hlavy. Pako naše.
Wlk ji posbíral, dostala vyhubováno, že neposlechla, že má pomu odhodit až  ZA plůtkem a ne PŘED. Jenže naše Martina si dělá, co uzná za vhodné.
Když jsme sjeli dolů, říkala jsem si v duchu, že už na vlek určitě nevleze. Ale kdepak!
Ptám se jí: "Cos prosímtě dělala, žes vypadla? Vždyť se ti něco mohlo stát!"
A Martina celá dotčená se slzami na kraji povídá: "No, to se některejm lidem stává, že vypadávaj z vleku. NO!!" ...a hrnula se do fronty. Nezmar!!

S ohledem na tento zážitek a na nepřízeň počasí jsem navrhla zkrácení pobytu na svahu ;-) Naplánovala jsem výlet do Jablonce. Na pohár a na korále :-)
Jablonec mám ráda. Sympatické město s funkčním infocentrem a úžasným Muzeem skla a bižuterie.

Prodejen s korálky je tam moc. My jsme zastavili v Glass Perles. Krámek na Pražské ulici až po strop vycpaný korálky.
Paní prodavačka byla velice ochotná, poradila a pomohla vybrat odměnu pro babičku za hlídání Majdy ;-)

Pan domácí už nás vyhlížel s večeří- další pohodový den za námi.
Sláva, že jsme všichni živí!
Jen nás bolí nohy a ramena a mezi lopatkami a .... :-)

Umění lyžovat

11.3.2010 - čtvrtek

Den jak malovaný. Sluníčko, modrá obloha, sněhu dostatek- ideální podmínky pro brázdění sjezdovek.

Martinka nemohla dospat, takže jsme hned ráno vyrazili, abychom ji zapsali do lyžařské školy. Bezva věc. Dítě dostane instruktora, který se mu intenzivně věnuje a má už ozkoušené fígle na to, jak žáčka zaujmout a zasvětit do tajů lyžařského umění. Na Severáku k tomuto účelu mají i speciální dětský koutek. Je umístěn v mírném svahu, vybavený dvěma jezdícími pásy, které slouží jako průprava na jízdu na vleku:

A je tam také zimní kolotoč. Místo sedaček děti sedí v jakýchsi měkkých barevných "pneumatikách".

Martinku lyžování bavilo. Všechno, co jí lektorka ráno ukázala, poctivě  a neúnavně trénovala až do 16.hodiny- pak už zavírali :-)
My s Wlkem jsme se střídali v lyžování. První šel na hodinu on. Já jsem z pohodlí dětského koutku sledovala postavy na svahu. Děsila mne už jen ta představa, že budu muset nasednout na pomu. Sjezdovka (označená jako MODRÁ) mi připadala jako neskutečný krpál. Hodina mi utekla velmi rychle. Wlk se přiřítil a jásal, jak lyže pěkně jezdí a jak je to skvělé.... a už mi předával kartičku, že jsem na řadě já!!!

Došlo k nejhoršímu. Nazula jsem lyže, které údajně budou zatáčet samy ;-),  a vyrazila do fronty k vleku. Blížila jsem se k turniketu a začínala šílet. Najednou jsem měla strašně moc věcí na ty dvě ruce. Hůlky, rukavici, kartičku... Kam s tím?? Kartičku jsem natáčela ze všech stran, ale ne a ne se mi rozsvítit zelená. Odjely dvě prázdné pomy, já už pološílená ze své nemožnosti....  a nějaký snowborďák mi povídá: "Pani, to stačí jen přiložit tady dole na ten panel, to nikam necpěte..." Tak "pani" hůlky šoupla pod křídlo, rukavici pod druhé, kartou zamávala, jak chlapec poradil, vrazila ji mezi zuby a jala se lapit další pomu. Celou cestu nahoru jsem trnula, že mě poma setřese dolů a já toho dobráka ještě sejmu i s jeho prknem ... naštěstí se mi podařilo vystoupit v cílové stanici bez karambolu. ;-)
Uložila jsem si kartičku do kapsy, o jejímž významu jsem marně dumala. Je totiž umístěná na levém předloktí. Přišlo mi to nelogické. Co si tam kdo může dávat? Kapesník? Droné?... Aha. Vida. Ono je to na skipas a bezdotykovou kartu čtečka pohodlně přečte i skrz bundu. Takže žádné štrachání a vytahování... Nojo, za těch 12let se změnilo opravdu všechno.

Svah jsem sjela. O estetičnosti jízdy nemohu psát, neb jsem měla úplně jiné starosti :-)
Ale bylo to fajn. Asi se to opravdu nezapomíná. Nebo jsou ty lyže fakt tak chytré :-) Jezdilo to skoro samo a byl to bezva relax!
Vydrželi jsme na svahu až do zavíračky. Večer mě bolely i svaly, o jejichž existenci jsem léta neměla ani tuchy.

Spalo se nám všem dobře ;-)

Happy hour v Happysportu :-)

10.3. 2010 - středa

Během víkendu se v naší domácnosti zrodila myšlenka, že bychom měli - my s Wlkem a s Martinkou- odjet na hory. Abych si jako odpočinula :-) a Martinka aby si užila sněhu a lyžování. Všechno zorganizovala Majda, která se prostě a jednoduše babičce vnutila na hlídání. Babička souhlasila a v úterý večer jsem zaslechla její hovor s Majdou: "No oni snad neodjedou!"
Tak to byl ten správný impulz.
Hned jsem navázala a nenápadně prohlásila: "Tak my bychom zítra jeli na ty hory, co? Do neděle... zvládnete to tu?"
Babička protočila oči- jako by někdy něco NEzvládla... ;-)

Ve středu ráno tedy hurá na nákup. Jednak doplnit zásoby- no a taky hlavně koupit si lyže :-)) Když už tedy máme lyžovat.
Díky Majdě jsme se nějak sportování přestali aktivně věnovat, a tak v lyžování vznikla 12letá pauza. Takže naposledy jsme svah opouštěli s klasickými dlouhými lyžemi v naducaných bundách....  Ani nás nějak nenapadlo si po tom stýskat- ono je tady totiž pořád "co dělat" :-), ale díky Martince musíme aktivity zas nějak oživit, aby zvládla základní věci. Plavání a jízdu na kole už máme splněné, tak ještě ty sporty zimní. Letos tedy lyžování.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme vstoupili do úžasného obchodu se sportovními potřebami s veselým názvem HAPPYsport!
Asi jsme byli nápadní hned při vstupu, protože se nás ihned ujala slečna prodavačka a zahrnula nás odbornými dotazy :-) Byla to celkem zábavná konverzace :-))
"S čím vám mohu pomoci?", ptala se vlídně.
"No, jedeme na hory, tak potřebujeme lyže a boty a asi i hůlky, jestli se to ještě používá..."
"Aha. A jaké lyže by to měly být?"
"Nějaké pěkné. Počítám, že je budu mít stejně víc nad hlavou něž ve sněhu, tak ať se líbí..."
Slečna si mě přeměřila a začala vyndavat ze stojanů lyže přiměřené délky.
"A jaké obloučky děláte?"
"No, po těch letech počítám, že od lesa k lesu :-)"
Slečna mi vybrala krásné lyže značky HEAD, že prý jsou měkké a budou krásně zatáčet.... (uvidíme!!!)

Pak jsme se přesunuly k botám. Slečna byla neuvěřitelná a i moji sloní nohu elegantně obula na 2.pokus!! :-)
Jásala jsem. Úžasná výbava za cenu, jakou bych zaplatila v půjčovně. Končí sezona a málokterý blázen se jde vybavit na hory v půlce března ;-), ceny - 50%.

Poté se ještě vrhla va Wlka. Ten vůbec nedělal potíže, takže byl vybaven velmi rychle.

Slečna se evidentně bavila a optala se, zda budeme vybírat i oblečení :-)) Kývla jsem. Ceny opět příznivé a nějaká sportovní bunda by v mém šatníku zaplnila tuto mezeru.
Vyšly jsme do patra. Přecházely mi zraky. Poprosila jsem slečnu, jestli si můžu nabídku vyfotit.

Slečna musela nabýt dojmu, že jsem z jiné planety. Focení povolila :-) Potřebuju koupit bundu Majdě- tak než se někam štrachat nadarmo s vozíkem, vždycky oběhnu potřebné krámy- nafotím- ona si doma v klidu vybere, a pak jdeme najisto :-))
Radši jsem tedy slečně své počínání zdůvodnila. Řekla, že není problém, že dolů do krámu se dostane, že mají jednoho kolegu taky na vozíku a že snese, co bude potřeba, aŤ si Majdu dovezu, že to všechno ozkoušíme a vybereme, že mi bude pomáhat! :-)) /se jí to asistování při nákupu nějka zalíbilo ;-)/
Tak tady mě vyfotil Vlk, jak váhám a zas nevím, kterou bundu koupit.... bílou??  Ale mám ji!! A jsem moc ráda. To je totiž velmi chytrá bunda :-) Miluju věci, které jsou vymyšlené. A to tedy tyhle sportovní jsou. Kapsičky, zipy, patenty...a hlavně ten materiál!! Pryč jsou ty doby, kdy se člověk vybatolil jako sud na svah a sotva začalo sněžit, bunda nasákla vlhko, namrzla....na šponovkách se vytvořily "sněžné kuličky"...

Obchod byl fakt "stylový"- zaujaly mě lavičky vyrobené z lyží :-))


Po hodině jsme vycházeli z krámu kompletně vybavení. U pokladny nám ještě žetrovně  přidali odbornou příručku  /netušili, že ji opravdu budeme číst!!/ :-)

Cestou domů jsem  zkoušela obvolat některé penziony, zda by bylo k mání ubytování. Povedlo se. Přijeli jsme domů, za jásání a vyšilování Martiny, že "jedeme na horyyy", sbalili věci a odpoledne vyráželi směr Horní Maxov.
Penzion byl bezva, kousek od sjezdovky, pan domácí (bývalý člen horské služby! :-) ) naprostý pohodář.

Večer jsem si  v té odborné příručce nastudovala "specializovanou průpravu na nácvik carvingu" s tím, že hned zítra ráno na to "vlítnu" a svou carvingovou vlnovkou ohromím Severák. :-)