26.1.2015
V úvodu bych asi měla podotknout, že češtinu mám ráda a pohrávání si s ní je mi rozhodně bližší než laškování s rovnicemi byť jen o jedné neznámé.
Čas od času společnost zachvátí jakási módní vlna nadužívání určitých slov či slovních spojení. Každý máme své vrtochy, takže bych nerada budila dojem, že mluvím jako kniha, ale kultivovaný projev si poslechnu ráda a zastávám i názor, že pokud člověk mluví k širší veřejnosti, měl by své myšlenky formulovat s přihlédnutím ke spisovné normě (o něco více než např. pan prezident). Mám několik svých oblíbených moderátorů a moderátorek, které by bylo hodno hromadně následovat.
Z dob školní docházky si pamatuju, že při hodinách zeměpisu jsme dělali na piják čárky, kolikrát paní profesorka během 45minut řekne slovíčko "že". Občas počet slůvek převyšoval počet minut. Lezlo mi to na nervy.
Mému uchu neladí ani rádoby moderní vyjádření typu "vo co gou". Nikomu je nevymlouvám, jen je zkrátka při vyjadřování svých myšlenek nepoužívám. Vulgární to není, nikoho to neuráží, ale já to považuju za paskvil a úplně se otřásám, když to slyším.
Nejmenovaná politická strana na vlezlém a podbízivém opakování slůvka "prostě" vystavila dokonce svou předvolební kampaň... no a vida- lidé na to nakonec slyšeli, a tak je "prostě" máme tam, kde oni chtěli být. Jak prosté...
Poslední dobou mě zaujalo, jak lavinovitě se rozmohlo nadužívání slůvek "jakože" a "jakoby"
Pro ilustraci- rozhovor s dcerou kamarádky (13let):
"A jak se jmenuje ta vaše nová učitelka na angličtinu?", ptám se.
"Na ájinu?? No, jakože Kotrbová", odpovídá slečna.
Nedá mi to a popíchnu ji: "Hm to má pěkné jméno a jak jí asi říkají doma?"
"Jak jakože doma?", diví se nezletilá a evidentně můj trapný pokus o lingvistický vtípek nechápe.
"No, jmenovat se Jakože Kotrbová, to bych ani nemusela!"
"Ale né, víš co, já nevím, jak se jmenuje- já jen vím, že je jakože Kotrbová.... a jestli je Marie- to je mi úplně šumák, protože je příšerná... jsme psali test a já jsem tam jakoby všechno měla, ale ona mi tam načmárala, že to jakože není přesný a dala mi trojku..."
O pár dní později jsem lovila v TV nějaký vhodný doplněk k žehlení- něco nenáročného. Projíždím kanály- a chvíli jsem spočinula u jakéhosi rozhovoru s populární herečkou. Mladičká redaktorka kladla dost amatérsky znějící dotazy: "...a jak jste se vlastně dostala k herectví a k tomu jakože natočit seriál Bylo nás pět?"
Je těžké odolat, když se to na nás valí z médií a plakátů... pak už to chápeme jako normu a snadno se přizpůsobíme a nicneříkající vycpávky cpeme všude - jakože zbytečně ;-)
V úvodu bych asi měla podotknout, že češtinu mám ráda a pohrávání si s ní je mi rozhodně bližší než laškování s rovnicemi byť jen o jedné neznámé.
Čas od času společnost zachvátí jakási módní vlna nadužívání určitých slov či slovních spojení. Každý máme své vrtochy, takže bych nerada budila dojem, že mluvím jako kniha, ale kultivovaný projev si poslechnu ráda a zastávám i názor, že pokud člověk mluví k širší veřejnosti, měl by své myšlenky formulovat s přihlédnutím ke spisovné normě (o něco více než např. pan prezident). Mám několik svých oblíbených moderátorů a moderátorek, které by bylo hodno hromadně následovat.
Z dob školní docházky si pamatuju, že při hodinách zeměpisu jsme dělali na piják čárky, kolikrát paní profesorka během 45minut řekne slovíčko "že". Občas počet slůvek převyšoval počet minut. Lezlo mi to na nervy.
Mému uchu neladí ani rádoby moderní vyjádření typu "vo co gou". Nikomu je nevymlouvám, jen je zkrátka při vyjadřování svých myšlenek nepoužívám. Vulgární to není, nikoho to neuráží, ale já to považuju za paskvil a úplně se otřásám, když to slyším.
Nejmenovaná politická strana na vlezlém a podbízivém opakování slůvka "prostě" vystavila dokonce svou předvolební kampaň... no a vida- lidé na to nakonec slyšeli, a tak je "prostě" máme tam, kde oni chtěli být. Jak prosté...
Poslední dobou mě zaujalo, jak lavinovitě se rozmohlo nadužívání slůvek "jakože" a "jakoby"
Pro ilustraci- rozhovor s dcerou kamarádky (13let):
"A jak se jmenuje ta vaše nová učitelka na angličtinu?", ptám se.
"Na ájinu?? No, jakože Kotrbová", odpovídá slečna.
Nedá mi to a popíchnu ji: "Hm to má pěkné jméno a jak jí asi říkají doma?"
"Jak jakože doma?", diví se nezletilá a evidentně můj trapný pokus o lingvistický vtípek nechápe.
"No, jmenovat se Jakože Kotrbová, to bych ani nemusela!"
"Ale né, víš co, já nevím, jak se jmenuje- já jen vím, že je jakože Kotrbová.... a jestli je Marie- to je mi úplně šumák, protože je příšerná... jsme psali test a já jsem tam jakoby všechno měla, ale ona mi tam načmárala, že to jakože není přesný a dala mi trojku..."
O pár dní později jsem lovila v TV nějaký vhodný doplněk k žehlení- něco nenáročného. Projíždím kanály- a chvíli jsem spočinula u jakéhosi rozhovoru s populární herečkou. Mladičká redaktorka kladla dost amatérsky znějící dotazy: "...a jak jste se vlastně dostala k herectví a k tomu jakože natočit seriál Bylo nás pět?"
Je těžké odolat, když se to na nás valí z médií a plakátů... pak už to chápeme jako normu a snadno se přizpůsobíme a nicneříkající vycpávky cpeme všude - jakože zbytečně ;-)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_sL9K0qNOGhvm1ZEQupi0M3W_NlvKhlAf6p_fTWpf86swWM82TtgrAsy3ucznkUpAzIYN8ByC9KTtvHYj0ZjAgCTpSNtHYWHQZ8cs5x9GYMqQrZm4jkvOkuloEDHi99SQ546eg=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_t9gTIwj3XlU95l9NxDI6vtKNqvDuERS5hAS0JNQyXV2lbkgkbXDCh-6ZQx4oAPCJNvbtPddw_ZiLIoeJ-XTvSyOBWoRukyjWwdpyaJ_pJYzvOC-vRNekAleR7XpWRodEYCc5FezPpAWg=s0-d)
5 komentářů:
Pobavila jsem se (byť je to možná víc k pláči). Na podobné téma bych se mohla přidat nějakým dalším textem:-). Jakože a jakoby je též velmi oblíbené výrazivo u studentů. Když mi odpovídá, se událost odehrála jako včera večer a já se ptám, kdy se tedy odehrála doopravdy, také moc nechápou.Je to prostě jakože děsně cool, tak vo nám vlastně go:-) Pěkný den bez zbytečností:-)
Nedávno mi vyprávěla neteř, která studuje peďák, že s nimi profesor přestává komunikovat, pokud používají často slovo jako :-), že prý neví, jestli jako studují doopravdy nebo jenom jako :-)
Mám kamarádku JAKOBÍNKU, bez "jakoby" se nedomluví.
Názory jednoho učitele:
1) jakoby = nesmysl
2) myslím si = nic o tom nevím
M.
Jak to napsat a nebýt drzá... Když se špatná varianta stane normou... A vidíme to všude, třeba při prodeji alkoholu od 18-ti let, anebo když se prodává 3ří patrový dům. Ani jedno není dobře. Správně je: je mi 18 let, jsem 6letý (nebo šestiletý) chlapec. Správně je prodej alkoholu od 18 let, hřiště vhodné od 3 do 6 let.
Okomentovat