Větrná hůrka čili vento forte

5.3.2015

Ráno za okny vypadalo lákavě. Probouzející se sluníčko nasvěcovalo protější bílé vrcholky horského hřbetu, ale už v noci nás probudily rány. To silný vítr mlátil dřevěnými okenicemi. 

U nástupní stanice lanovky pro změnu visel nápis VENTO FORTE. Vypadá to, že letošní pobyt je takovou přehlídkou různých druhů počasí. Vento forte vyřadil z provozu skoro všechny lanovky. Jezdily jen dvě čtyřsedačky. Lyžaři doufali, že to nebude tak hrozné a nějak to půjde. Ale na otevřeném prostranství vrcholků (cca 1600m) poryvy větru dostávaly sílu, takže Martina stála špičkami lyží přímo z kopce a nemohla jet. Nemít lyžáky, asi by se i proletěla po okolí ;-)

Dnes byly prázdné nejen sjezdovky, ale i bary. 

 

Sedačky lanovek se občas pěkně rozhoupaly, takže jízda byla vždy několikrát přerušena zastávkou. Prudký náraz větru vždycky zvedl do víru poprašek sněhu, který při dopadu na nezakryté části obličeje píchal jako jehličky. Zkrátka žádný požitek. Po dvou hodinách jsme se vzdali představy, že se vítr utiší, sbalili svoje sakypaky a uklidili jsme se do tepla svého pokojíčku. 

V údolí bylo příjemně- jarně.

Vydali jsme se do sousedního městečka na lov- doplnit zásoby a koupit něco na zub.

Pohled z okna pak může vypadat i takhle :-)

 

Paní domácí nám při úklidu na pokoj naservírovala talíř s domácím koláčem. To bylo překvapení! Přišel k chuti. Talíř jsem umyla, vrátila, koláč vychválila- no a než jsme se vrátili z nákupu, byl tam přídavek... takhle by to dál nešlo.;-)

 

Domácí jsou oba laskaví, chtěli by si povídat, jenže italsky my neumíme- a oni jinak nemluví. Tak je náš rozhovor vždy spíš etudou pro ruce a nohy.

Tak uvidíme, co přinese páteční den. ;-)