Bouchat dveřmi se nemá!

24.3. 2009 - 189.den z 365

Úterní ráno bylo vskutku originální. Dá se říci: nezapomenutelné ;-)
Program jsem měla naplánovaný od rána- odvézt děti do školy- to se musí načas ;-), pak zas po čtvrt roce ke kadeřnici, aby trošku polidštila můj vzhled- tam jsem měla být v 8.

Ráno jsem vstala a mám zaběhlé rituály: zastavím se v kuchyni, postavím vodu na čaj a pokračuju do koupelny....
Jenže nastaly okolnosti, které vyvolaly to, že jsem tentokrát rituál oživila novým prvkem- dveře do kuchyně jsem zavřela. Rázně a hlasitě. No a co se nestalo... zobáček, který normálně reaguje na stisk kliky tím, že zaleze, se zasekl. Přestal reagovat. Vylezl a nehodlal zalézt. Klikou jsem mohla rumplovat, jak jsem chtěla. Nic. Dveře byly zavřené. Děti, Wlk a WC zůstali za zamčenými dveřmi. Začalo mi být docela horko. A nebylo to rozhodně od konvice, jež už stihla rozžhavit litr vody na 100°C.
Zkoušela jsem ten zobáček vyšťourat nožem, ale u dveří je takový výklenek, takže se tam nůž nedal pořádně zastrčit. Vysadit dveře s jednou rukou stále polochromu to taky nešlo. Z druhé starny šťoural Wlk a vedl velmi výchovný proslov. Když už bylo 7:15, přešel mě humor. Jednak už jsem opravdu POTŘEBOVALA do koupelny, děti neměly pořád ještě snídani-ta byla zamčena se mnou - a hlavně mě stresovaly ty časové limity.

Nakonec Wlk musel dveře vypáčit. Takže dnešní fotka není důkazem o návštěvě zlodějů, to jen Wlk zachraňoval vzteklou Wlčici...

Všechno jsme stihli na čas, ale nebylo to ani s minutovou rezervou. Wlk měl spoustu vtipných narážek.
A co říci závěrem? Dveřmi rozhodně nebouchejte, snadno se pak můžete stát na neomezeně dlouho zajatcem vlastního vzteku :-))