Western Park a jiná dobrodružství


10.5. 2009 - 236.den z 365

V neděli ráno jsme opustili zámeček v Hodoníně a vydali se se Zázvorčaty do Boskovic. Společně jsme navštívili Western Park. Právě otvírali sezonu, takže tam naštěstí nebyly davy lidí. Po dlouhé a prašné cestě plné výmolů jsme se s vozíky a infanty dokodrcali z parkoviště do městečka ;-)


Počasí bylo přímo letní. Ale na obloze se kumulovaly kumuly ;-) - chystala se bouřka...



Prošli jsme celý areál, hlavní program jsme nestihli, neboť Zázvorkovic funny family si nemohla vybrat vhodnou čerpací stanici pro svůj vůz, a tak jsme vybírali a vybírali ... no ale program byl ověnčen schody, takže by stejně nebyl pro nás :-(

Našli jsme rýžoviště zlata - ta 10 dolarů si ,ůžete vypůjčit "pánev" a pokusit se najít něco málo drahého kovu.
Zde je pohled na Main Street




Zde se zhruba po hodinách odehrávaly ještě drobnější programy. Tato sličná slečna předvedla hru s kolty.

Maťa ozkoušela jízdu na pravém westernkoni za pouhých 20dolarů objela 1kolo :-(



Poté následoval oběd ve westerntaverně. Na mladší děti byl stůl příliš vysoký, tak jsme jim s Marcelou vytvořily soukromou jídelnu :-)


Děti si vyžádaly zmrzlinu. Nejmladší Zázvorče chtělo "tu červenou"- ujistila jsem ho, že je modrá. Tak povídal: "Nevadí, tak tedy modrou" :-) No, nebyli jsme za výběr barvy od rodičů pochváleni, ale na chuti jí to neubralo ;-), viď Kryštůfku...

Touto fotkou si rovněž splním i povinnost 1x měsíčně odhalit tvář majitele blogu: jsem bez zmrzliny (nemusím ji) a tzv. jsem oblízla všech deset :-)


Dalším programem byl kovboj s lasem. Předvedl lecjaké obdivuhodné kousky.



Návštěvu Western Parku jsme vyšperkovali tím, že jsme v něm zapomněli naši Martinu, což jsme zjistili až pár metrů od auta. Naštěstí ji nikdo nechtěl, a tak jsme si ji odvezli domů my ;-)


Cestou domů jsme jeli přes Doubravice nad Svitavou. Mají tam totiž pštrosí farmu- a to jsem musela vidět!

Pštrosi na mě hleděli shora a měli výhled přímo na obchůdek se pštrosím masem.
Tomu říkám špatné vyhlídky... :-(
My jsme si tedy žádný pštrosí steak nekoupili. Pštrosi nám byli příliš sympatičtí, než abychom je pojídali.


A ve stejném areálu se nacházelo i úžasné zahradnictví. Konečně jsem nakoupila hafo kytek do truhlíků. Nádhera.



Víkend se vydařil. Dovezli jsme si spoustu zážitků, kytek a nových přátel. Zjistili jsme, že rodiče vážně nemocných dětí tvoří jakousi zvláštní komunitu: mají vesměs ohromný smysl pro humor a nic jim není zatěžko.

Děkujeme všem, kteří nám předvedli, že se dají zvládat i mnohem složitější situace, než je ta naše. Máme se ještě co učit...

Tímto zdravím především rodiče Janu a Ondru, kterým jsem udělila svou soukromou virtuální zlatou medaili...


3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Užili jste si.Chudák Martinka ,zapomenout dítě fuj.Pavla

Anonymní řekl(a)...

Opravdu poutavé počteníčko, je fajn, že jste si to užili...

Anonymní řekl(a)...

Já chci taky medaili:::(
A nebo alespoň červenou zmrzlinu:)M