Syndrom osamělého stromu ;-)

7.6.2010

V pondělí ráno jsem s Majdou šla na ortodoncii. Druhý pokus :-) Rovnátka - tedy vlastně rovnátko!-jak mě paní dr. důrazně poučila, jsem vydrbala, přes noc louhovala v čisticím roztoku a společně s mobilem hned ráno vložila do kabelky. Klaplo to! Paní dr. provedla svými kleštičkami drobné úpravy, z ordinace jsme byly během pár minut venku a zas máme na 3měsíce pokoj. Bylo by prý dobré, aby Majda nosila rovnátko i přes den. Tak to tedy bohužel nemohu vyhovět. Jednak by jí vůbec nebylo rozumět, jednak najede vozíkem na nějaký hrb a bůhví co si kde překousne.
Zuby jsou záležitostí estetickou, obdivuji a závidím všem zuby bílé a rovné, ale myslím, že máme na řešení mnohem závažnější problémy. Mým cílem je zuby srovnat tak, aby na sebe pasovaly a dalo se jimi dobře kousat, což se s touto diagnózou často problém :-(

V čekárně jsem teprv vybalila snídani. Nevěděla jsem, jestli paní dr. nebude dělat otisky na nová rovnátka- tedy rovnátko :-), a tak jsem nechtěla riskovat, že se Majdě zase zvedne kufr. Majda zase jedla jako když nemůže, tak jsmem ji popoháněla, ať sebou laskavě hodí, že píšou písemku z češtiny- až se otevřely dveře vedlejší ordinace a vyšla naše paní zubařka- celá rozesmátá: "Já vás slyším! Jakpakto, že jste u mě už tak dlouho nebyly?"  Já žila v domnění, že byly...  "No, naposled loni v září!", dodala káravě.
Hned jsem začala štrachat diář, že se tedy objednáme a nešlo mi do hlavy, že jsem ty děti tak zanedbala...byť nevědomě. ;-)
Paní zubařka nás zná už dlouho. Operativně navrhla, že když chvíli počkáme, ošetří objednanou paní a Majdu pak prohlédne taky, abychom nemusely znovu. Ráda jsem nabídku přijala. Paní zubařka pečlivě prolížela každý Majdin zub tam a zpátky. A obdivně konstatovala, že nemá žádný kaz! No, tak to jsem se divila i já. Sama si totiž zuby nevyčistí. Je to vždycky operace... Uf, tak alespoň něco je OK!! :-))

Paní zubařka si oddychla, že nebude muset nic vrtat a jinak ošetřovat a optala se Majdy: "Co ségra?  Taky bych ji chtěla vidět! Jak se vůbec má?"
Majda s kamennou tváří odpověděla: "Nojo, naše Máťa. Už půjde do školy, ale pořád má syndrom osamělého stromu..."
Polkla jsem. Slovo syndrom mi nahání husí kůži...  Zubařka dosedla na okraj zubařského křesla, sejmula brýle, vykulila oči  a obě jsme se skoro jednohlasně udiveně zeptaly: "Co to je??"
A Madlena- aniž by hnula brvou- povídá: "No to jakože když bude široko daleko stát jeden jedniný strom, tak ona ho bezpečně trefí hlavou"
Vyprskly jsme smíchy. Madlena nás tedy dostala.
Tak i takhle vědecky lze nazvat to, čemu se u nás doma běžně říkalo: "čumí, kde co lítá"..a ono se to dá říct i vědecky a elegantně ;-)
Mám se co učit...  občas se mi totiž do cesty taky nějaký osamělý strom připlete  ... ;-)