Šárka a Marcel

15.11.2010

Šárka a Marcel jsou mladí manželé a zároveň také hlavní hrdinové dokumentu, který měl právě dnes svou pražskou premiéru.  Se Šárkou se znám jen z blogsvěta, o to víc mě potěšilo, když mi mailem poslala pozvánku, jestli bych se na film nechtěla přijít podívat a osobně se poznat. No, to se ví, že jsem všechno zorganizovala tak, aby to vyšlo ;-) Těšila jsem se. Zatím všechny moje zhmotnělé  blogbytosti vypadaly ve skutečnosti skvěle a báječně se s nimi povídalo.
Na dokument jsem byla velmi zvědavá. Režisérku Dagmar Smržovou jsem poznala díky dokumentu, který  nedávno vysílala ČT - snímek se jmenoval "Nejtěžší volba" a považuju jej za velice zdařilý.

I tentokrát se paní Smržová zabývala tématem, o  kterém se nahlas moc nemluví. Téma prenatální diagnostiky a následného rozhodování rodičů, co když výsledky testů vyjdou špatně a lékař doporučí těhotenství předčasně ukončit. Lékaři mají v této otázce jasno, což je pochopitelné. Ne vždy ovšem mají pochopení pro rodiče, kteří se rozhodnou na svět přivést i dítě s postižením. Neříkám, že se s tímto názorem ztotožňuji, ale to asi proto, že už jistou zkušenost mám. Pokud se ale rodiče mají možnost rozhodnout, pak by ta jejich volba měla být respektována, měli by být v plné šíři informováni o rizicích obou možných rozhodnutí, ale už by to dál neměli nést s sebou jako na čele vypálený cejch.

Marcel se Šárkou se rozhodli dát život  dítěti s diagnózou Edwardsův syndrom, jemuž lékaři nedávali naději na přežití. Oba rodiče prošli šíleným obdobím stresu a strachu, kdy "to přijde"... a ono nic. Stalo se něco, s čím nikdo nepočítal. Juliánka se narodila a za pár týdnů oslaví své třetí narozeniny. Má samozřejmě zdravotní problémy, ale díky ukázkové péči rodičů o ní lze hovořit jako o spokojeném a dobře prospívajícím dítěti. Oba dva vynaložili nesmírné úsilí a z okamžiků zachycených v dokumentu musí být každému jasné, že tito dva lidé rozhodně nejsou nešťastní díky tomu, co je v životě potkalo. Ač je to dokument "na vážné téma", každou chvíli mezi diváky vybuchla salva smíchu. Po chvíli ji vystřídalo mrazení po celém těle- to když třeba člověk slyší repliky některých zdravotníků... a nejednou se vám naženou slzy do očí, když vidíte, jak se ti dva chovají k sobě, k Juliánce...

Paní Smržová myslím zaslouží pochvalu. Dokument je zpracován velmi citlivě. Možná právě proto, že si sama také prošla stejným rozhodováním- a proto se uměla do pocitů těch dvourodičů vcítit.

Dokument určitě stojí za vidění. U paní Šárky na blogu je o dokumentu více.

Fotka zachycuje filmový štáb, paní Smržová právě promlouvá do mikrofonu, Marcel drží Juliánku a Šárka chová Amálku- jejich druhou krásnou holčičku, která se jim narodila letos v květnu.


Dokument nabízí tolik témat k zamyšlení. Pokud nahlédnete do některých diskuzních příspěvků pod  články uvedenými v internetových novinách, asi nebudete věřit svým očím. Kolik lidí je schopno psát rádoby filozofické úvahy na téma lidské štěstí- kolik lidí ihned vidí miliony vyhozené za péči "o takové dítě" (přitom Juliánka  nebere žádné léky, jezdí zatím v běžném dětském kočárku...) ... Jako kdyby podmínkou šťastně prožitého života byla ideální postava, blond vlasy a modré oči a zdravotní stav bez  závady...

Šárka a Marcel jsou dva obyčejní lidé. Člověk je prostě musí milovat, protože se chovají přirozeně  lidsky  a mají můj veliký obdiv, že byli svolni takový dokument natočit. Je  velmi poučný.
Bavilo mě třeba sledovat chování pana primáře v porodnici- ten na sobě tedy hodně zapracoval... a tak to má být! ;-)

Děkuji všem za hezký večer, za následné posezení, kdy jsme si konečně mohli o všem popovídat a i za to, že jsem měla možnost poznat paní Smržovou, které přeji hodně dalších zajímavých projektů. Její zpracování těchto diskutabilních témat mi náramně vyhovuje.

4 komentáře:

Andrea řekl(a)...

Dnes večer jde na HBO..nenechám si ujít!

Unknown řekl(a)...

Četla jsem příběh Juliánky i vyprávění o filmu v časopise. Někteři lidé jsou prostě LIDÉ, klobouk dolů!

Anonymní řekl(a)...

Markét, se zmíněným panem primářem jsem měla osobní zkušenost, když jsem měla problémy po porodu mé starší dcery, která trpěla akutním nedostatkem kyslíku po porodu, vypadalo to nejdřív hodně zle a musím přiznat, že mě tehdy hodně psychicky pomohl a nakonec je moje dítko zcela bez následků. Film jsem celý neviděla, ale ukázky a debaty kolem něj sleduju a určitě si na něj zajdu.

Pisarka řekl(a)...

Díky za zhodnocení. Jsem opravdu moc ráda, že jsem tě poznala "naživo" - a musím konstatovat, že představy daleko pokulhávaly za skutečností - mimo jiné jsi děsně pěkná ženská, výrazná osobnost(ještě že jsem na chlapy).
A k primáři Mackovi - na něj si opravdu stěžovat nemůžeme, oddělení vede skvěle, jednalo se nám s ním bez problémů a jak jsem měla možnost pozorovat, on těmi dětmi žije.