Třídní sraz

Termín letošní dovolené byl dán dost striktně. Vyskytlo se několik pevně daných a nepřesunutelných akcí, takže zbýval interval 11.-22.6. Jsme zvyklí a léta vlastně jinak než na lastminute nejezdíme.

Den před odletem jsem měla třídní sraz. Je to skoro na den přesně čtvrt století, kdy jsme maturovali. V těch dobách ještě nebyly žádné státní maturity, maturita na gymnáziu byla celkem dobrou vizitkou, kterou nezískával každý automaticky :-)
Vyučovalo se klasicky - tehdy už i "počítače" :-)) Model  IQ151 byl nezapomenutelným výkřikem techniky poloviny 80.let. ;-)

Srazy se konají každých 5let a já mám vždycky problém se tam vypravit. Trápí mě pocity nejistoty: kdo tam bude a co si s ním budu povídat.... No a pak mám zas opačný problém- odejít :-))

Sešlo se nás celkem hodně. Někteří přijít nemohli, jiní nechtěli a někteří už nepřijdou nikdy :-(

Bylo to příjemné popovídání. Vyslechla jsem  několik životních příběhů- s některými se život nemazlil, ale ustáli to; jiní se velmi slušně prosadili ve svých profesních oborech...

Každopádně povahově jsme se příliš  nezměnili- někteří snad už i pochopili, že škodí radost vykoupená bolestí někoho druhého; maminy bědovaly, že po dětech přibraly, kluci nedostatek vlasů kompenzovali pěstěnými vousy a někteří tak byli dobře maskováni před odhalením pravé identity a všichni jsme se řehtali nejrůznějším zážitkům, co nám uvízly v paměti a probírali výchovné (ne)úspěchy u vlastních potomků...

Dorazil i náš pan profesor třídní. Je to neuvěřitelný člověk. 80letý pán, co nás oslovoval všechny jménem a žádné nepopletl, ale  snad si  pamatuje i kdy kdo byl za školou. Udeřil na mě, jakto, že jsem na minulém srazu nebyla!! ;-) A opravdu mě rozesmál, když hleděl a konstatoval, že si mě pamatuje jako "nevšední blondýnu" :-)) rozuměj: vládla móda odbarvených patek, co zakrývaly půlku obličeje :-)) Takže jsem svoji kštici trápila chemií tak dlouho, až postupně nejen patka, ale vše bylo "blond". Dneska už bych na tuto úpravu zevnějšku neměla odvahu :-)) ... ale jak je vidět, pro někoho byla nezapomenutelná (pravdou je, že mě ani Majda na fotkách nepoznala- podezírala tatínka, že fotil nějakou jinou!! :-))

Čas ten večer zas  pádil nevkusně rychle a najednou byla půlnoc! S některými jsem si nestihla ani popovídat. Hodinu po půlnoci jsem radši jela domů, čekalo mě balení a odpoledne odlet do teplých krajin.