Truchlení v praxi

31.3.2012

Týden uběhl velmi rychle. A my vpluli do procesu truchlení. (brr, mně se to slovo nelíbí).

V literatuře se píše všelicos- třeba i to, že teď po několik dlouhých měsíců nemusím nijak výrazně držet na uzdě své city- nemusím zdůvodňovat, proč jednám tak, či onak, můžu si brečet a smát se, kde mě napadne...  a nikdo zasvěcený by mi to neměl vyčítat (zatím tedy musím konstatovat, že je celkem dost výjimek, které buď z neznalosti, nebo možná díky své sebestřednosti jednají velmi -no řekněme - nezvykle)

V praxi pro nás  tato fáze znamená  především to, že si zvykáme na tu novou skutečnost, že naše milovaná bytost už tady není, občas její jméno omylem řekneme nahlas, občas se přistihneme, že vůbec nevíme, co děláme, neb se myšlenkami touláme v minulosti,  a přehráváme si to hezké, co bylo; a snažíme se plnit maximálně i své pracovní povinnosti, abychom mozek zaměstnali i jinak a taky zjišťujeme, že budeme muset ve svém jízdním řádu zaplnit spoustu mezer nějakými jinými aktivitami.

Daří se to střídavě.
Hodně záleží na tom, jak moc vám nahrává okolí. Pro většinu z nich totiž tato záležitost skončila minulou sobotu slavnostním rozloučením. Teď už si každý žije svůj nezměněný život. Takže jsou už i odvážlivci, co mají potřebu vám sdělit, jak špatně vypadáte a nebo že to dobře snášíte... což vlastně taky není špatné slyšet. Zpětná vazba pro mne vždy bývá důvodem k zamyšlení. ;-)

 Ale pak se najdou ti, kteří mají potřebu vám udělat radost, přijemně vás překvapit- takže zavolají, přijdou - donesou antitruchlící koláče a veselé perníčky :-) a pak jedou k ránu domů taxíkem :-)) (díky, Andreo-to byla dobrá terapie- tedy nevím, jestli i pro tebe :-))... ) jsem ráda, že máme za ta léta tolik přátel, kteří už vědí...

A opravdu jsem vděčná za to, že jsem do vínku dostala smysl pro humor a že stejnou šílenou výbavu pro přežití krizových situací dostal i můj manžel. Nechceme doma neveselo truchlivo.

Rozmlouváme s Martinkou. Někdy jsou její dotazy velmi zvláštní, ale dětem se lhát nemá, a tak trpělivě odpovídáme a máme ze sebe radost, jak jsme pohotoví  :-)

Martinka chodí do školy, ale doma si samozřejmě stesk zpracovává po svém.

Chtěla jít na počítač. Do vyhledávače si pak zadala výraz "pohřební sovy"- chtěla Majdě vytisknout nějaký pěkný obrázek. ;-)

 
Syndrom prázdné postýlky překonala po svém: Majdinu postel pokryla pelíšky. Ubytovala tam sovy, dala všem polštářky, přikrývky ze šátků a řekla jim, aŤ s e nebojej, že se o ně bude starat... (musíme ten pokoj nějak přestavět)


Ráda chodí do krabice se vzkazy pro Majdu - nasazuje si na to čtení Majdy náčelnickou indiánskou čelenku ;-)

Do krabice já moc nechodím. Respektive zatím jsem tam byla jen jednou- a musím říct, že je to silný zážitek. krásné vzkazy  od dětí, od neznámých lidí, od přátel... až seberu odvahu, pročtu si to všechno zas. Určitě několikrát a určitě ne na noc, aby to nedopadlo jako minule ;-)

Wlk bojuje proti smutku barvami. Vyrazil na nákup (sám!!) a koupil si nové boty. Aby odloudil pozornost od tématu :-) ...to se mu myslím povedlo.


Jinak řešíme sposutu praktických věcí. Podařilo se nám vrátit vozík do pojišťovny, ale jeden domácí tu ještě máme, takže kdyby někdo chtěl starou, ale funkční meyru (elekrtičák) na ježdění po bytě- zdarma přenecháme. 

24 komentářů:

beeuskaa řekl(a)...

Wlčci - klobouk dolů a hodně sil. Vždycky jsem si myslela, že mám dobrou slovní zásobu, ale ted mě nenapadá nic, co by neznělo jako klišé nebo jste to už nečetli 100x.
Takže stručně - myslím na vás a truchlete si po svém. Tak, jak vám to nejvíc pomáhá a jak je to pro vás přirozené. Níkdo nemá právo vám diktovat, jak má vypadat smutek!

Ipsilonka řekl(a)...

Myslím na vás.

Roryska řekl(a)...

Milá Wlčice,
nemusíš se obávat, co se týká účinků "terapie", i pro mě byla dobrá :-), dokonce víc než dobrá... Každé setkání s vámi můj život obohacuje, ať už je to v časech dobrých nebo v těch... "složitějších"... A pokusit se aspoň trochu zpříjemnit vám den tím, co mi celkem dobře jde ;-), je přeci to nejmenší... :-)

Aranel na cestě.... řekl(a)...

No ano, Andrea nám sice ukázala na kurzu krásně nazdobené perníčky (strkala nám je přímo pod nos) ale v zápětí nám oznámila kam je míni odnést. Tak jsme utřeli hubu a napatlali si svoje :o) Wlk to vyřešil vskutku barevně, být tebou tak si posvítím na Daru Rolins...zdá se, že v tom má prsty

Eliska řekl(a)...

Skvělé boty! Vážně! Dělají se i v dámském provedení?

Anonymní řekl(a)...

Mrkněnte na projekt Barevný anděl z Dlouhé cesty - pomáhá přestavět pokojíčky dětem, kterým odešel sourozenec.
Boty jsou senzační.
Soňa

Daniela řekl(a)...

Markét, myslím na Vás. To prázdno si ani nechci představovat :-( . Držte se. D.

LenkaS řekl(a)...

Markét, myslím na vás všechny a věřím vám.
Boty jsou fakt hustý! ;-)

Unknown řekl(a)...

Moc mě dojalo, jak se s truchlením vyrovnává Martinka, je to skvělá holčička!Držte se, přeju moc sil.

Bragnae řekl(a)...

Wlčice, myslím na vás. Boty jsou vážně parádní :-)

Andrea řekl(a)...

Maťa to zpracovává origináleně, poněvadž ona je naprosto jedinečně kreativní. já bych ti taky ráda cokoli přivezla, ale holka, moje perníčky, to bybyl spíš důvod k truchlení:-) Markét, držte se..Míša má naprosto úžasné boty!

Klarkas řekl(a)...

Boty proti trudomyslnosti...:-)

Jitka Neradová řekl(a)...

Mám to úplně stejné,jako beeuskaa, nenacházím smysluplná slova. Ale pod první komentář se s dovolením podepíšu.

Petruna řekl(a)...

Máťa je úžasná, boty jsou super, kamarádi jsou potřeba a je fajn, že je máte.. Myslím na vás a obdivuju vás, všechny.. P.

JitkaI řekl(a)...

Všechno,co bych chtěla napsat,tu už zaznělo.Myslím na vás všechny, držte se.
A boty, ty jsou super :-)

Anonymní řekl(a)...

Milá Markéto, moc na Vás myslím. Pohled na Martinku v čelence mi svírá srdce, ale je vidět, že to zvládá a že ji vedete správnou cestou. Olga

Jaffi řekl(a)...

Milá Wlčice,
vzhledem k tomu, že se "známe" pouze viruálně, nemůžu ohodnotit, jak momentáně vypadáte. :o) Každopádně společně s ostatními hluboce smekám před tím s jakým nadhledem a grácií tuhle nesmírně těžkou životní situaci zvládáte.
Přijměte, prosím, opožděně moji úpřímnou soustrast. Dříve jsem neměla dost odvahy, síly a hlavně drzosti Vám napsat.
PS: Boty jsou opravdu skvostné!

Gabro řekl(a)...

Rorysky koláče a perníčky... To je terapie na všechno :-). Zdravím vás všechny. G.

Anonymní řekl(a)...

Zni to jako klise (omlouvam se), ale jste opravdu statecni a ja vas obdivuji.
Preji Vam hodne tech lepsich dni.
Radka

Anonymní řekl(a)...

Wlčice, je mi líto to napsat, ale Tvůj blog mi pomáhá zopakovat si a tím i utvrdit, jak bylo mně, kidyž jsem nedávno přišla o člena rodiny. Nevěřila jsem, že čas pomůže, ale pomohl...
můžu se zeptat, jestli Majda umřela nečekaně doma nebov nemocnici? Já jsme se nejvíc zlobila právě na to, že to bylo nečekaně a neměla jsem čas se rozloučit, ale teď vím, že to tak bylo dobře...ikdyž je to pro mě ještě pořád nepřijatelné, ale doufám, že to jednou příjmu a přeju to i vaší rodině! Tereza

Liška Ryška řekl(a)...

Těžké období. Ještě že aspoň existuje humor a možnost vytvářet kreativně zhmotněné věci.

A ten elektro-vozík uveze i 90-100 kg chlapa? Pochybuju, že by ho můj táta chtěl, on se cítí bezpečně už jen vleže v posteli, ale neumím si to vozidlo představit...
... vlastně si ho představuju takové sportovní, jako ty boty :)

Aya řekl(a)...

Myslím na vás denně. Jste skvělí. Přeju i nadále hodně sil.

thora řekl(a)...

I like this post and think of you often. It is quite remarkable how you deal with your daughter and hopefully this will not be a traumatic experience for her.
I'm forever grateful that my man gives me all the time I need, even now after more than two years. As do my friends And I will always regret that my parents do not talk about their and our grief anymore.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Markét, myslím na Vás všechny.
Doufám, že se zase ozveš, tvoje psaní mi chybí. Iva