27..9.2012
Konec září mi vždycky připomene, že je mi zas o rok víc. Martina pravidelně touto dobou zjišťuje, kolik je mi let, protože hodlá vyrobit přání s číslovkou :-)
Narážky ma věk mi nevadí. Je mi tolik, kolik mi je a kdybych se na hlavu postavila, nebude tomu jinak. jedovatostí si nevšímám, hru na "roztomilého diblíka", který bude za každou cenu "cool", jsem taky zavrhla- žiju tak, jak to jde a jestli vypadám "na míŇ" nebo "na víc" - to je věc názoru, která můj život nečiní (ne)kvalitnějším.
Martina přišla včera večer před spaním- pomazlit. To znamená, že mi nasadí kravatu ;-) a snaží se mi stulit do klína, což dělala, když byla malá a skladná. Jenže teď už má nohy tak dlouhé, že při tulení občas utržím pár kopanců, šťouchanců... no prostě "musím to přežít " :-))
Včera pravila: "Mami, a proč už jsi tak stará?"
Jak říkám, narážky na věk si neberu osobně, a tak klidně odpovídám: "Připadám ti stará? Tak co by se dalo změnit, abych tak stará nebyla?"
"No, néé, změnit. Ale holky ve třídě mají maminky hodně mladší. Všem je tak asi 35let...", vysvětlovala moje nohatá filozofka.
"Aha, nojo, ale to mně bylo, když ses narodila :-)!"
"To je škoda...", úplně smutně dodala Máťa.
"Jak škoda? Ty myslíš, že maminky jsou kvalitní podle toho, jak jsou staré? Že ty mladší jsou kvalitnější? Tak to já se budu muset nechat někde omladit!", pošťuchovala jsem ji žertovně.
Martinka se uchechtla, ale s vážnou tváří dodala: "Jenže jim ty maminky dýl vydržej, víš. Jakože se dýl dožijou..."
Jo, pak to moje dítě nemá ztrácet mikiny a vědět, co má za úkol a nebo co dostala za známku, když řeší otázky života a smrti...
Naše debata se dále ubírala směrem, že tomu tak nemusí být vždycky, že to, jak dlouho bude člověk živý a zdravý, je různé a mnohdy neovlivnitelné a když Martinka prohlásila, že by chtěla, abych tu byla 100let, tak jsme ještě probraly výhody a nevýhody tak vysokého věku... Milovat a mít rád neznamená mořit někoho nesmrtelností ... a pak se šlo spát... tedy já ne, já tu ještě docela dlouho seděla přemítala o tom všem, jak spolu věci souvisejí a tak vůbec....
Konec září mi vždycky připomene, že je mi zas o rok víc. Martina pravidelně touto dobou zjišťuje, kolik je mi let, protože hodlá vyrobit přání s číslovkou :-)
Narážky ma věk mi nevadí. Je mi tolik, kolik mi je a kdybych se na hlavu postavila, nebude tomu jinak. jedovatostí si nevšímám, hru na "roztomilého diblíka", který bude za každou cenu "cool", jsem taky zavrhla- žiju tak, jak to jde a jestli vypadám "na míŇ" nebo "na víc" - to je věc názoru, která můj život nečiní (ne)kvalitnějším.
Martina přišla včera večer před spaním- pomazlit. To znamená, že mi nasadí kravatu ;-) a snaží se mi stulit do klína, což dělala, když byla malá a skladná. Jenže teď už má nohy tak dlouhé, že při tulení občas utržím pár kopanců, šťouchanců... no prostě "musím to přežít " :-))
Včera pravila: "Mami, a proč už jsi tak stará?"
Jak říkám, narážky na věk si neberu osobně, a tak klidně odpovídám: "Připadám ti stará? Tak co by se dalo změnit, abych tak stará nebyla?"
"No, néé, změnit. Ale holky ve třídě mají maminky hodně mladší. Všem je tak asi 35let...", vysvětlovala moje nohatá filozofka.
"Aha, nojo, ale to mně bylo, když ses narodila :-)!"
"To je škoda...", úplně smutně dodala Máťa.
"Jak škoda? Ty myslíš, že maminky jsou kvalitní podle toho, jak jsou staré? Že ty mladší jsou kvalitnější? Tak to já se budu muset nechat někde omladit!", pošťuchovala jsem ji žertovně.
Martinka se uchechtla, ale s vážnou tváří dodala: "Jenže jim ty maminky dýl vydržej, víš. Jakože se dýl dožijou..."
Jo, pak to moje dítě nemá ztrácet mikiny a vědět, co má za úkol a nebo co dostala za známku, když řeší otázky života a smrti...
Naše debata se dále ubírala směrem, že tomu tak nemusí být vždycky, že to, jak dlouho bude člověk živý a zdravý, je různé a mnohdy neovlivnitelné a když Martinka prohlásila, že by chtěla, abych tu byla 100let, tak jsme ještě probraly výhody a nevýhody tak vysokého věku... Milovat a mít rád neznamená mořit někoho nesmrtelností ... a pak se šlo spát... tedy já ne, já tu ještě docela dlouho seděla přemítala o tom všem, jak spolu věci souvisejí a tak vůbec....
Je psáno v rodných listech cest,
že mohou vést a mohou svést.
Jsou jako o stu kůrkách skýva,
jak déšť, co pořád jinak zpívá,
i moře, jehož neubývá...
jak těžké je to snést.
Jak těžké ptát se: kudy? kam?
Když bortí se a pustne chrám
a na zem padá tolik vlasů
a tam se škvaří v ohni času...
Jdeš s rukou smrti kolem pasu
a nechceš na ten flám...
Už nevěř ve svůj amulet.
Věř jenom v zázrak zvaný svět.
Když nic v něm předem dáno není,
pak ani žal a utrpení.
I ty se zčista jasna mění...
O tom chtěj vyprávět!
O tom, že jedno jisté zbývá:
den co den dojde na zázrak.
A na ten můžeš spolehnout se,
jak na vzduch spoléhá se pták...
(Úryvek z písně Zázrak od Michala Horáčka; Kudykam )
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_uQxtepNqfXvFCS07BCVjXCNBapvyXKNbpeWClugW3tPGcFu8OT4uPchCtJbDqc4weBipyTdtuVBHTXOAAnPpOkxtLcQpUbRZMIxUTC2VHnaOxcGtxzV9hL5ayP5i-VwIjVFgU=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_s2iQYtvaba8hWyCZkCgLDeBfg59T6OzgbFf8MeuJK6W4Yao10OHS6G3RUAFI2CN2_6b0xRFEqFcnQPbCHDNIDGrEnAfHS5lXFFEGZIIUAD2sHvSS6_j8aa-gPNCL8l9oQGVWTK_mPiHw=s0-d)
20 komentářů:
Milá Wlcice, mě letos bylo 46 let.
A vlastně ani bych nechtěla být mladší.
Ale můj autistický syn si tuhle povzdechl, že jsem už stará.
A dodal, že ví,že až tady nebudu, že skončí v ústavu.
Opáčila jsem, že se budu tady snažit být co nejdéle.
A proč hned ústav, taky jsou nějaké penziony.
Ale bylo smutno ho slyšet takhle uvažovat.
Míša
Moje maminka mě měla taky v 35 a o její "výdrži" uvažuju podobně jako Martinka do teď - a to mi je 26 :) Prostě vás (maminky) máme rády a chceme si vás užít co nejdéle a cítíme se oproti vrstevníkům trochu ošizení :)
Teď se ale situace obrátila a na svůj pokročilý věk upozorňuje sama maminka, protože "se chce dožít vnoučátek" - a tak se mě snaží dohnat ke zplození potomka :)
A samozřejmě vše dobré k narozeninám přeju...
Happy birthday to you! Sorry if I'm late :-)
I tried to read my grandchild a book on Wednesday and had to grab my glasses. My daughter couldn't believe that I wasn't able to read such "large and clear" letters. Well, my dear, wait until you're going to be 52, I thought.
Když jsem se narodila, tak moji mamince bylo 35 let. No a já svým dětem dopřála maminku hodně mladou, tak uvidíme :o)
Milá Markéto přejeme ti pevné zdraví !!!! a krém Nivea Q10 plus :oD
no já tedy nevím, co mi bude říkat Šárka:-))
Připojuji se ke gratulantům s přáním opravdu toho nejlepšího.
Moje maminka měla ségru ve 36 - bylo to její čtvrté dítě.. já v tom samém věku rodila teprve podruhé. Je to relativní.. A přesně si pamatuju ségru, když se okolo mamčiny čtyřícítky ptala, kolik že jí je a kolik taťkovi.. pak bylo chvíli ticho a následoval hysterický pláč.
Když se všichni seběhli, co se tak najednou stalo, vzlykající, asi čtyřletá ségra ze sebe pomalu dostala, že pláče proto, že maminka a tatínek jsou staří a brzo umřou..
Je mi 41 a půl. Stará se opravdu necítím, jen to tělo se někdy už chová proti mému přesvědčení :-D. (např. když nechápu, jaká mám opsat písmenka, abych dokázala, že nejsem robot při vkládání příspěvku :-D)
Díky-slavím až poslední zářijový den :-) toto je přípravná fáze -tedy výroba originálního přání od Martinky.
Well Bloud- to je dojemně napsané-ta 2.věta mě fakt dostala ;-)
Thora- i já si letos potupně musela pro brýle na čtení-dlouho jsem tvrdila, že je nepotřebuju, ale písmo velikosti 12 už tedy bez brýlí spíš domýšlím , než čtu :-))
V kolika letech mít děti- těžko říct. každý věk má svoje - já Martinku měla poměrně pozdě, ale u nás byla situace tak komplikovaná, že bych to formulovala asi tak, že radši pozdě než nikdy. ;-)
I ty jedna štará šeno :-). Já jsem zase druhý extrém, to máš jedno :-). Hlavně že všichni víme, že o věku to není... Těším se na Martinky výtvor, doufám, že ho zveřejníš :-).
každý máme zkušenost jinou, ale jak já bych brala starší maminku :))
Musím říct, že mě Martinka zas pěkně dostala.
Milá
Markétko,mám to i to a nevím ,co je lepší.Myslím,že je to jako u všeho,je důležité si vždy vybrat to lepší a tamto raději neřešit.
Na veku je dolezite ako sa k nemu postavime :-) Mna mala mamka 24 rocna a umrela 58 rocna, takze vekom si bohuzial nic nepoistime.
Kazdopadne, vsetko najlepsie !
V žití Tvém přibejvá dalších let
nečekej nejhorší naposled
On na sklonku Tvého dne
dá Ti víno výborné
výborné víno až naposled.
(Sváťa Karásek: Kázání o svatbě v Káni)
Krásný den.
Paní Weaslyová
Wlčice, všechno nejlepší...
A věkem se netrap, ten je relativní, jak psali mnozí přede mnou.První dítě jsem měla v 21, poslední ve 34. Nevím, co je lepší, každé má své pro a proti. Po přečtení článku jsem zkoumala , jak jsem na tom já u Lucky ve třídě. Jsem druhá nejstarší matka, he. Mě měla mamka ve 30 a pět let už není. Opravdu to není o věku. Bohužel, nebo bohudík. To záleží na situaci.
A s písmenky už mám taky problém, natož vrazit nit do jehly, to je teprve paráda....
Dodatečně přeju všechno nejlepší a těším se na další Martinky postřehy, je to moc vnímavá holčička.
Wlčice, nápodobně, matičko, vše nejlepší!!!
Martinčino kritérium včerejším dnem splňuji, ovšem Vojta zdaleka ještě do školy nechodí a co mi řekne Matýsek se teprve uvidí.
Když koukám kolem sebe, možná nakonec budu jedna z těch "mladších" matek, ha ha. Všechno je relativní.
Momentálně se po noci prochozené s Matýskem v náručí, cítím jak 70ti letý kříženec velblouda a opice.
Jdu to dospat a doufám, že se opět probudím jako 35 letá mladice, cha.
Krásně píšeš, tvoje články jsou pohlazením na duši, nepřestávej, alespoň dokud mě děti či sešlost věkem nepřipraví o zrak a sluch budu věrný čtenář.
Taky jsem jedna z těch "starých" matek. A možná,že budeme i stejně staré - mladé.Jen mě ty narozky čekají až za 4 dny ;) Můžu přidat jednu perličku,asi budu druhá nejstarší matka v celé škole u mladšího Máry (ale ono tam je jen 25 dětí,tak to zas tak hrozné není).
Marek můj věk zatím výrazně neřeší,tak uvidíme,čeho se dočkám později :-))
I když opožděně, všechno nejlepší k narozeninám!
Můj brácha se mamince narodil, když měla 38 let a na tu dobu (rok 1978) byla už opravdu brána jako "stará". Vzpomínám si na vítání občánků, kde byly maminky v rozmezí 18-25 let a mezi nimi moje mamka. Dnes by se nad tím už nikdo nepozastavil.
Ještě napíšu jednu perličku. Když jsem spolužačkám řekla, že budu mít sourozence, tak jejich reakce byla: " Vaši to ještě dělají, takoví staří???". Dneska se tomu smějeme. Tehdy nám bylo 14 a všichni nad 30 byli staří a odepsaní:))
A Vám Wlčice přeji dodatečně krásné narozeniny:)
Wlčice, nejprve dodatečně všechno NEJ k včerejším narozeninám !
Hlavně ať všechny ty špatné věci máte už na velmi dlouho vybráno !
Martinka je velmi vnímavá holčička !
Myslím, že v dnešním době, kdy se věk prvorodiček posouvá k hranici 40let tohle všechno už bude jinak ;-)
A věk je opravdu relativní záležitost.
Já jsem měla syna ve 21 letech a dnes mi příjde úplně neskutečné, že už je mu 19 roků . Dceru v 31 letech a ta už říká, že jsem trochu stará a přísně hodnotí mé tělesné nedostatky ;-)
Ale na druhou stranu po mě momentálně ještě požaduje sestřičku , tak nevím co s tím a co si o tom myslet ;-D
Tak mě si rodiče pořídili, když jim bylo 35. Tatínek mi zemřel v 50.Strašně mi scházel (teda schází furt, ale v situacích, kdy jsem ho moc potřebovala, jsem si říkala, kdyby si mě pořídil o pět, deset.... let dřív, taky by tady se mnou u toho mohl být. Byla to pro mě taková křivda, že já si děti pořídila hned po dvacítce. No a zrovna ke konci prázdnin se mě syn ptal, proč jsem si je pořídila tak brzy. Když jsem po revoluci měla takové možnosti - cestování, vzdělání. On určitě volnosti využije. Jak jsem ho poslouchala, tak ač jsem si je pořídila brzo, tak budu vůbec ráda, jestli se nějakých vnoučat dožiju :-)
Dodatečně přeji vše nej nej k narozeninám! A moc mě pobavily komentáře. Tímto zdravím všechny ženy středního věku nebo jak se nám teď říká! PS: děti mám ještě relativně malé, ale nit do jehly už nemůžu navléknout, ráno se belhám z postele jako stařena, bolí mě záda atd. Ale holky - bude hůř!!!
Lenka
Okomentovat