Letošní den poslední- silvestrovský

31.12.2014

Jedna banda kamarádů nás opustila hodinu po půlnoci- hráli jsme hry, povídali a smáli se- no a druhá parta jiných kamarádů se rozhodla, že zajdeme na společný oběd do naší oblíbené čínské restaurace, kde to probíhalo v podobném stylu- jen se tedy nehrály hry, ale ochutnávaly se dobroty z čínské kuchyně. 



Na odpoledne jsme měli naplánovanou hromadnou návštěvu Národního divadla - vánoční příběh Louskáček. Lístky koupeny s náležitým předstihem- hned 1.září. 


 
 

 
Divadlo vyprodané, představení úchvatné- prošpikované všelijakými legráckami- tak jak jsme u silvestrovských představení zvyklí. Tanečníci sklidili zaslouženě velké ovace....





Další představení nás čekalo v tramvaji. Taková pěkná silvestrovská scénka, která nezasloužila ovace, nýbrž jedno svižné proplesknutí hlavního aktéra.

U Výstaviště se ozvalo chraplání z amplionu ve voze, kde řidička oznamovala, že tramvaj je odkloněna od své původní trasy a že na konečnou do vozovny pojede jinudy. Hotovo. Tramvaj plná turistů- kdy by se tím trápil. Jen ať si pěkně užijí dobrodružství. Někteří zmateně vystoupili hned na další zastávce u metra- jiní měli mapy, počítali s tím, že stav nouze může nastat- ovšem paní řidička vypnula i světelné tabule, kde jsou vypsány zastávky na trase, takže měli smůlu.

Konečné zastávky jsou pověstné svou nevlídností a osamělostí- nejinak je tomu i u té "naší". Do cíle jsme dojeli jen my Wlci a čtyři zmatení turisti.
Řidička je popoháněla a aby jim jasně dala najevo, že dál se nejede, hulákala: "Nono, tak šupu šup vystupovat!"
Hleděli na ni vyjeveně. Řidička tedy přepla do mezinárodního modu a načuřeně gestikulovala: "Finito! Ven! Vystup si! Támhle musíš naproti, tam ti to jede zpátky. Tady konec! Ende!! "

Turisti třímali krabice s dárkovým balením českých piv a igelitky chipsů a mapy a soukali se ven do tmy. Byli tam, kde být nechtěli a silvestrovský večírek si jistě představovali jinak...  Udělali jsme tedy poslední letošní dobrý skutek a těm lidem vysvětlili, co se stalo a jak z toho ven :-) Počkali s nimi na jinou tramvaj a ujistili je, že objížďka už nebude, že už je závada odstraněna. (sláva internetu a mobilům!) Děkovali, mávali nám... jak málo stačí. 

Možná by nebylo od věci, kdyby Dopravní podnik lehce jazykově připovzdělal své zaměstnance, protože tohle nebyl první případ, dky jsem osobně byla svědkem toho, že řidič není schopen s cestujícím komunikovat jinak než česky. Asi by stačilo, kdyby hlášení o výluce na trati proběhlo i v angličtině, nebo se objevil nějaký nápis na těch super svítících infotabulích ve voze... no nic. To jsou jen utopické úvahy, kdo by tohle řešil...


Večer jsme strávili doma- v klidu. Díky ČT Art za Les Misérables. Ty převeselé estrády, které běžely na ostatních kanálech,  nedávám ani po dvou deci. ;-)

O Vánocích...

29.12.2014

...letos jsem z Vánoc měla svoji soukromou hrůzu, kterou v pravidelných intervalech přiživovali (doufám, že neúmyslně!) lidé vyskytující se v mé blízkosti rádoby filozofickými úvahami a poznámkami: 
"Tak co Vánoce, to bude hrůza, co?" ... 
"Holka, letos to pro vás bude strašný, vy se z toho snad nevyhrabete..." 
"Já bych to na tvém místě zrušila, prostě normální den a jít si brzy lehnout a hotovo!"
Je to celkem obvyklá úkaz, že mají vždycky všichni kolem jasněji, než mám já uprostřed dění... přesto jsme se rozhodla, že nepodlehnu předsdkům a nezapadnu do žádné z nastíněných teorií!

Vánoce u nás proběhly. Se všemi zvyky a dokonce i s dárky a spát se šlo samozřejmě hodinu po půlnoci. To, že nám občas někdo umře, to je smutné, ale zkrátka to nikdy nemůžeme ovlivnit, ač se o to vždy (marně) pokoušíme- a s ohledem na výchovu nezletilé jaksi nebudeme rušit Vánoce jen proto, že jsme unaveni z těch všech náročných událostí. 

Přípravy všech vánočních dobrot a dárků jsem letos klasicky nestíhala, takže moje pečení noční patří už takové tradici.... není to tím, že jsem úplně neschopná ;-), ale mám v prosinci tolik různých akcí a schůzek, že se to těžko kloubí dohromady s rodinným životem :-) 

Nicméně vyzbyl i čas na vycházku do Prahy a obhlídku vyzdobených ulic, s Martinkou pak i návštěva vánočních trhů- aby pokoupila dárečky a vystála frontu na trdelník. (Domů jsme ve finále táhly tašku věcí pro naše čtyřnohé svěřence- aby taky měli "ježíška")



Sama Martina pod stromečkem našla většinu věcí, o které si Ježíškovi napsala. Jen skateboard Ježíšek vyhodnotil jak dárek životohrožující, což je v případě naší rodiny opravdu nežádoucí!!!- a tak pozapomněl toto prkno přibalit. ;-) 

Pravá štědrovečerní pohoda se dostavila, až když byla celé podlala v obýváku pokryta legokostičkami a Martina jedním okem sledovala pohádku v televizi a druhým nahlížela do plánku, jak sestavit stavbu vyobrazenou na krabici. Naprosto ji nadchla kniha, která sice nemá děj, ale je plná roztomilých kreslených vtipů o facebookové kočce Pusheen. (ani jsem netušila, že ta vypasená pruhovaná potvora má i jméno :-))

25.prosince odstartovalo návštěvní turné- buď my někam, nebo někdo k nám. takže poslední týden roku 2014 registruju jako jeden velký mejdan :-)  
Spotřebu pochutin a alkoholu radši neeviduju, jen skoro s lítostí prohlašuju, že ty "zatracený Vánoce" byly docela fajn. 
Jaký si to uděláš, takový to máš.... ale to se přece už dávno ví! ;-)


Povánoční Barování - Speciál!

29.12.2014

Poslední letošní Barování se odehrálo netradičně na Nové scéně. Bylo totiž benefiční- tedy  výtěžek ze vstupného byl věnován nadčnímu fondu PINK BUBBLE, který se snaží zpříjemnit život a nebo zlepšit jeho kvalitu dospívajícím, kterým se do cesty v hodně mladém věku připletla rakovina.

Akci zorganizovala zakladatelka onoho úžasného improvizovaného pořadu, který už běží řadu let - Sandra Nováková. 
Večer -dle ustálených zvyklostí- moderoval Filip Rajmont- magistrfiliprajmontčlenčinohrynárodníhodivadlaasynbývaléhočlenačihohrynárodníhodivadla... jak s oblibou skromně dodává ;-)

Na jevišti se vystřídalo několik hostů- díky nimž byl večer opravdu pestrý, protože se nejen zpívalo, ale také tančilo, stepovalo i činoherně hrálo a v mluveném projevu hrála hlavní roli improvizace. Diváci to rádi, herci je občas masochisticky dráždí- a tu a tam si připraví i celkem vypjaté chvíle. Ale je to bezva- scénka je pak aktuální a její životnost končí zpravidla premiérou. 

Plakát sice sliboval některé interprety, ale přesto se stalo, že slibovaní nedorazili, zatímco neinzerovaní mile překvapili :-)


Barovací stálice- Štěpán Klouček a o cca tři generace starší Věra Nerušilová - jsou miláčky publika. Štěpán oslnil mojí oblíbenou písní "Elephant"  Damiena Rice.




Věra Nerušilová mě pokaždé zaručeně dostane písní z muzikálu Kudykam-"Zázrak" 


 Slyšela jsme ji už mockrát, přesto mě ten Horáčkův dokonalý text nepřestává fascinovat... tak smutný, tolik pravdivý... nadčasový.


                                                   Když sobě sám se zprotivíš
                                               svým steskem, že máš těžký kříž,
                                                     tu něco špitne: "To se zdálo
                                                     a co tě zprvu polekalo,
                                                 se na tebe jen po svém smálo."
                                                           ...a ty to pochopíš.
                                                   I za těch nejtemnějších dní
                                                    se blýsknou nová setkání
                                                   ty dny jsou náhle divukrásné.
                                                  A v tobě všechno jenom žasne
                                                     a hřeje tak, že nevyhasne
                                                         a dlouho dlouho zní....




Josefa Klímu znám spíš jako novináře, který rozkrýval nejrůznější zapeklité kauzy- no a sám na sebe prozradil, že sám sobě dopřával očistnou kúru za klavírem.



 Přesný název písně neznám, důverně jí říkám "Půl" ;-)






Zárukou kvality je pravidelně i temperamentní zpěvačka s nádherným sytým hlasem:  Juwana Jenkins...




a Honza Žampa a Eddie Stoilow




Pohybové vystoupení skupiny Human Locomotion


Ondra Ruml se svými krabičkami si pohrál s hitem "Don't worry- be happy"



V mluvené improvizaci excelovali Jiří Maryško (nejslavnější Ústečák :-)) a taky kontroverzní Lukáš Vychopeň.je ve svých projevech poměrně drsně kritický, ale jako impulz k zamyšlení -to občas není úplně od věci...




Závěr večera patřil nárosností menšině :-)- tedy "cikánům", jak s oblibou skupinu Gypsy.cz a Vojtu Lavičku na Barování nazývají.





V závěru večera si přišla paní Renata Němcová z NF "PINK BUBBLE" převzít šek na 63750Kč. Tyto prostředky budou použity na ozdravný pobyt na horách pro cca 30-40 onkologicky nemocných adolescentních pacientů.


Po představení posezení v baru s přáteli- před koncem roku se to sluší - povídání si, bohemka a k tomu jako bonus výhled na osvětlenou Národní třídu... 


...a pak procházkou na nábřeží na popůlnoční tramvaj, a tam jsem si čekání krátila focením toho, co už jsem fotila stokrát a stále mě to neomrzelo ;-)



Krásný a užitečný večer to byl... tak snad ať je ten nový rok více ve znamení dobrých skutků... Prospěje to nám všem! ;-)


Barování ve stylu "vánoční POHODA"

 16.12.2014











Čárové kódy

20.12.2014

Naše Martina se živě zajímá o to, co jsme my rodiče dělali, když jsme byli malí, jak to vypadalo u nás ve škole, v naší žákovské knížce, jaké jsme měli penály a tašky... Lační po detailech. Má po nás několik knih a her a včera donesla krabičku s pastelkami "progresso".
Všichni jistě vědí, že se jedná o pastelky v lakovaném obalu, které byly opravdovým hitem mého mládí (čili 70.let minulého století)- dobře se ořezávaly, měly syté barvy- jen byly poněkud křehké- pokud se skutálely ze stolu na zem, přelomily se.

Martina držela krabičku a volala: "Hele, co mám! To jsou nějaké staré pastelky? Jsou po tobě?"
Zajásala jsem. "Jéé, progressky! Nojo, těmi jsem malovala. Ale jestli jsou tyhle po mně... to nevím. Dones víko od krabičky"

Martina odběhla a vrátila se s papírovým obalem. Vypadal dost opotřebovaně, takže bylo jasné, že nové tyhle pastelky rozhodně nejsou. Otočila jsem krabičku- a hle: čárový kód! A tak říkám: "Ty mají čárový kód, ty nejsou po mně. Za mě čárové kódy nebyly..."


Martina na mě vyjeveně hleděla: "Čárové kódy nebyly? A jak jste nakupovali?" - ve svých deseti letech má dobu bez čárových kódů na stejné úrovni jako období lovců mamutů.

...jak jsme nakupovali... všude stálo všechno stejně a prodavači psali ceny na zboží ručně- propiskou... (ty už naštěstí existovaly!) ;-)

V řadě za sebou...

13.12.2014

V sobotu jsme se vydali na návštěvu do Hořic- nejen za trubičkami :-), ale za mojí přítelkyní L. Doma stáčené trubičky a spousta jiných dobrot nás samozřejmě čekaly.;-)

Dlouhé hodiny jsme povídali, smáli se, dobře jedli i pili- Martina byla blažená, že má parťáka na hraní her... a domů se jelo klasicky za tmy.

Je to půvabný kraj- to "Prodkrkonoší". Náramně jsme se bavili neotřelými názvy vesnic, kterými jsme projížděli. Ty musel vymýšlet lid s hodně velkou fantazií! ;-)

A na zpáteční cestě Martina žadonila, abychom hádali, jak názvy vznikly. A tak jsme tipovali a vymýšleli své vlastní teorie a příběhy o vzniku názvů :-)
MRKVOJEDY (tam se jedla hlavně mrkev) - MYŠTĚVES (ve vsi byly stále přemnožené myši)  - VOKŠICE (tady šili pro Petra Voka na zakázku) - OHAVEČ (sem sváželi ošklivé lidi, aby nehyzdili ostatní vesnice) ... až došlo na DRŠTĚKRYJE (tady si kryli držky před... )

 
...v autě řehot, že nebylo slyšet motor- a najednou úplně nečekaně -přímo před autem- přes silnici vyběhla řada kanců! Pěkné kusy, ale asi bylo příjemnější  potkat je na až talíři-  se šípkovou nebo se zelím.
Wlk sešlápl brzdu- co bylo na sedačkách nepřipoutané, sletělo na zem- a já s hlavou skoro doslova na čelním skle - s hrůzou zjistila, že rozeznávám i štětiny na těle těch divočáků. Bylo jich sedm- jako trpaslíků a byli celí oválení od bahna. Objet nikudy nešli- zatarasili svým průvodem oba jízdní pruhy a rozhodně nepospíchali..v řadě za sebou nehodlali měnit směr- a vyrazili na večerní toulky.

Z představy, jak to mohlo dopadnout jsme se s Wlkem oba orosili. Auto by asi srážku s takovým zvířetem bez úrazu určitě nepřežilo. Uff...
... a zezadu ze sedadla se ozvalo: "To je jak z reklamy! ...já nemusím, já už ho vidím!! Hurá, budou Vánoce!!" :-)
Tohle dítě má ďábelský smysl pro humor... Sbírala všude kolem svoje věci z batohu a kousky jablek, které vyletěly ze svačinové krabičky a jásala, že bude ve škole vypravovat zážitek... 

Rozdílné předvánoční starosti

10.12.2014 


Jako každým rokem - dostihlo mě předvánoční běsnění. Ačkoli jsem si slibovala, že LETOS uklidím, napeču, nakoupím nezbytnosti - v klidu, včas, dle časového plánu... Ale protože lidi jsou v dospělosti téměř neměnní, tak ani já jsem to letos neudělala jinak. 

Švestky se spokojeně válejí v rumu už několik dní, těsta odpočívají taky déle než doporučovaných pár hodin... 
První dárky jsem sice pokoupila hned v září, ale tím se moje aktivita utlumila, protože podvědomí mě obelhávalo, že "něco už přece mám".

V sobotu večer jsme jeli do IKEY. Koupit jejich krásný stromeček a dokoupit nějaké úložné boxy (sláva průhledným plastovým bedýnkám s víkem) a taky svařák, který k zimnímu období neodmyslitelně patří.
Kalkulovali jsme, kdy je dobré do IKEY jet, aby tam nebyly davy- tak jsme plánovali, až jsme se netrefili. ;-) IKEA praskala ve švech i v čase, kdy dle našich propočtů měli být venkovani už minimálně na cestě domů- a ne blokovat příjezdové i odjezdové cesty z parkovišť. Hrůza, děs. A tak jsme zarazili v restauraci - a jedli a pili a hodovali, protože stromky byly vyprodané a na krabice bylo času dost. 

Martina evidentně nezná význam pojmu "úklid". Do květináčů napíchala zápichy s vánoční tematikou, vytáhla háčkované betlémové figurky a Vánoce můžou vstoupit.

Lamentuje nad tím, že jí dopis pro Ježíška ještě z okna nezmizel. Snažím se tuto liknavost omluvit tím, že tam není přes ty krámy vidět... ale ani to ji k úklidu nevybudilo.
Původně Ježíškovi psát už nechtěla, protože spolužáci samozřejmě už veřejně rozvinuli teorii o neexistenci tohoto zázraku. Já jsem se nevyjádřila :-), pouze jsem řekla, že to může zkusit- žádný dopis nepsat- a pak se uvidí, co bude pod stromečkem... No, a bylo! Po týdnu čekání na nebeskou poštu byl dokonce dopis pro jistotu krasopisně přepsán, protože se spekulovalo, zda právě nedbalý rukopis (o pravopisu nemluvě!!!) není důvodem toho neodnášení... ;-)

Ve škole Martina organizuje čilý spolkový život. Minulý týden přišla s tím, že potřebuje zvýšit návštěvnost klubu "Svačíme spolu". Zavrhla jsem nápad, že pro celý klub vyrobím nějakou super úžasnou svačinu, ale nápad "a co kdybychom něco vyráběli k Vánocům", mi zas tak odpudivý nepřipadal. A tak jsem nabídla závěsného- dá se říct samonosného :-) sněhuláka- byl jednoduchý, nenáročný a měl prý úspěch... :-)

Program zřejmě ke zvýšení návštěvnosti nestačí, a tak Martina začala publikovat... "školní bulvár" se "zbrusunovými novinkami". Ptala jsem se, proč proboha zrovna bulvár??? Nešlo to nazvat nějak méně provokativně?? (neumí ani vyjmenovaná slova, ale už píše noviny!!???)

"No nešlo, protože bulvár lidi čtou", odpověděla stroze.


Tak se pan Novotný může těšit na drsnou konkurenci... a já jen dodávám, že některá jablka -přes veškeré výchovné působení- padnou od stromu sakra daleko :-)

Dnes berlu Mrazilku doma nezapomněl...

2.12.2014


V úterý ráno nás (zpovykané Pražáky :-) ) čekalo probuzení do ledového dne. Příroda nabídla tísíce úchvatných a neobvyklých pohledů, fotilo se to krásně- jen jezdit se v tom nedalo. 
Tramvaje nevyjely vůbec- klouzalo to jako na saních. Autobusy a metro byly narvané k prasknutí. Wlkovi se podařilo odledit auto, a tak jsem mohla jezdit dle svých schopností.

Všichni mimopražáci si neodpustili příležitost, jak okomentovat, že v Praze spadne teploměr na nulu a už máme kalamitu!! A celé televizní zprávy se zaobírají tím, jak Pražáci nemůžou jezdit tramvají! A že jinde se taky chodí pěšky... ;-) 
Nojo, chodí, ale chodí vás tam výrazně méně! My si prostě vadíme, když je výpadek čehokoli, je nás tu zkrátka moc! Zpestření tedy ten ten bylo víc než dost!

Neodolala jsem a můj milovaný foťáček měl žně!

Zasklené bubule...

Uplakané listy


Mražený jetel


Icy daisy

Jehnědy

Auto s ledovou polevou


a třásněmi rampouchů na nárazníku


V době ledové se prát nemusí...




Tak a aby to všechno nevypadalo tak poklidně a idylicky, za ty nezvyklé fotky jsem se foťáku odměnila tím, že mi upadl na krásně umrzlý asfalt. Má úraz s trvalými následky :-((


Zemanfreestylové Barování

30.11.2014


Barování tentokrát v neděli- následující pracovní den mi trochu kazí zážitek ;-)

Ještě než se usadíme na místa, rádi okukujeme v předsálí u baru pobíhající účinkující a zkoušíme odhadnout, co všechno zase uvidíme- a hlavně uslyšíme!

Tentokráte na stolcích v  sále chyběly romantické svíčky :-( Opatření- možná úsporné, možná protipožární- každopádně účinné, protože tento večer  se moderovalo češtinou kopírující zemanovský argot- a to se člověk fakt i červená, takže je vlastně dobře, že je v sále tma jak v ranci. 

Pan prezident se za poslední měsíc "vyznamenal"- nejen tím, když vyznamenával na Hradě. F.R. má vždy pečlivě nastudované detaily a rád dává věci do souvislostí- vychovává tím ůvoliče" v publiku, kteří se teď ke své volbě sice moc nehlásí, ale všichni víme, že pan zeman si ty hlasy sám nenaházel, že je zkrátka dostal od voličů- ať už výměnou za kobluhu, či kelímek čehosi... něčím si je přece získat musel. 

Na pódiu se krom nepublikovatelných výrazů objevily ještě dvě putovní fleecové mikiny- protože lid rád napodobí své vůdce- takže Barování bylo opravdu tak "lidové", že lidovější už být ani nemohlo. ;-)

Ovšem- hvězdy pěly krásně, legrace bylo také dosti, takže to prezidentské volební období budeme muset zkrátka nějak přežít a můžeme se snad i modlit (bude-li to fungovat i na tuto oblast), aby se nestal nějaký větší průšvih, aby si ty vtipy pana prezidenta nevyložil někde na Východě někdo nějak osobně- ještěže má pan prezident svého mluvčího, který vždy vše uvede na pravou míru. 

Večer zahájila paní ředitelka Sandra N. - písní Marty Kubišové- Modlitba pro Martu. Píseň krásná, v Sandřině podání ještě aktualizovaná o to, co a kdo všechno má "pominout";-)

Do Besedy po delší době zavítal Obdřej B rzobohatý a s matějem Ruppertem opět převedli "koncert". Publikum šílelo, a tak se přidávalo a bylo to moc prima. Oba pánové si potlesk aovace zaslouží!!





Míša Doubravová s Vaškem Tobrmanem vzpomínali na nedávno zemřelého Petra Hapku.Míša proti fleecové mikině protestovala, takové "hnusné věci" prý nenosí- moderátor byl ale nekompromisní :-) Na kvalitu zpěvu to vinu nemělo a vašek Tobrman si liboval, že on díky své velikosti může zůstat bez mikiny :-)




Klavírista Vašek Tobrman měl v listopadu narozeniny! Dobrá záminka a důvod, proč mu zaškodit :-) Dostal spooustu darů... gratulace ze záznamu:




Honza Cina - usměvavý a vždycky výborný, studnice neuvěřitelných nápadů - genderově vyrovnaná píseň o pečení ... :-))





Vynikající byla i Eliška Mrázová, jejiž jméno proběhlo médii- aby ne, když zpívá tak skvěle!!! ...že si toho konečně někdo všiml ;-)



 Seznam účinkujících byl samozřejmě o mnoho delší, stálice zvučných jmen jako Štěpán Klouček, Brigita Cmuntová, Denisa Nesvačilová, Věra Nerušilová- jako vždy úžasné!!

Novinkou byla paní Kamila Boudová, která nás přišla osvítit myšlenkou "Fashion-Revolution" Pokusila se nás přinutit, abychom se zamysleli nad tím, jaká je skutečná cena oblečení, které nosíme- a jestli něco tušíme o jeho původu- kdo a kde ho vyrobil a za jakých podmínek... myslím, že to bylo příliš velké sousto na rozdováděný dav. 
Každopádně, kdo chtěl, mohl se do kampaně ihned na místě zapojit. Pravidlo je celkem jednoduché: "Vvyfoťte a nasdílejte sebe ve svém oblečení naruby - I’m wearing my clothes #insideout because …."


Super večer to byl- škoda, že se muselo pospíchat domů. Rádi posedíme, probereme dojmy a případně ještě poslechneme přídavky účinkujících u klavíru u baru. 

Pokud ještě někdo váhá, čím by ohromil pod vánočním stromkem, pak se nabízejí lístky na vánoční benefiční Barování na Nové scéně dne 29.12.2014!! 

Já se těším, protože už je mám!!! ;-)

SMArt pomáhací koncert

29.11.2014


Letos již potřetí... pomáhací koncert pro podporu dětí se spinální svalovou atrofií- tedy nemocí, kterou trpěla naše starší dcera. Děti drahé- nejen v přeneseném smyslu slova. Náklady na pořizování nejrůznějších speciálních pomůcek a sumy za asistenci občas dělají značnou díru do rozpočtu rodinám, kde může pracovat pouze jeden z rodičů. Druhý pečuje. Péče je intenzivní- a 24hodin není vůbec přehnaný údaj, protože ani v noci nezahálíte- polohujete, přetáčíte, v případě nachlazení i odsáváte, abyste uvolnily dýchací cesty...

Přípravná fáze mě baví, ale letos byla zpestřená jistými nepříjemnostmi, které jsem obtížně morálně schroupávala, takže ještě v říjnu jsem volala Alence s příjmením, které ji k dobrým skutkům přímo předurčuje: Dobrovolná- že to odpískáme, že na to letos fakt nemám.  Nakonec se nám děti sželelo a i přes všechny ty trable, koncerty proběhly.

Byly údajně všechny velmi vydařené, ale ten v Praze, ten umím popsat i s detaily - a ten tedy vydařený byl!! :-)

Lidí přišlo hodně- všechna místa byla obsazena, takže první pocit byl uspokojivý.



Zahálilo duo T'n'T- tedy Tereza a Tomáš- jde jim to spolu báječně! :-)
Sklidili velký potlesk...

Po úvodním hudebním bloku následovalo představení té nejdůležitější dámy večera- tedy 15leté Aničky. Pan moderátor Aničce kladl typické otázky dospělých: "Chodíš do školy ráda? A proč sis vybrala tuto střední školu?... " no, Anička mu odpovídala ve stylu klasického "teenagera", takže v hledišti to pokaždé  zašumělo smíchem. ;-)





Následoval opět hudební blok- tentokráte Gospel Limited. parádní výkon!








Bohužel jsem nestíhala moc fotit a nahrávat, vlastně jsem ani neměla místo k sezení, protože člověk pořád s někým něco domlouvá a dolaďuje detaily....

Závěrečný a velmi živý blok patřil početnému seskupení Maranatha Gospel Choir.

Večer měl úžasnou atmosféru- lidi zpívali, tančili, tleskali do rytmu... 
Vstupné bylo dobrovolné. S potěšením musím konstatovat, že letos jsme měli pouze 3000 v mincích, všechno ostatní byly bankovky. Na vstupném se vybralo 12tisíc a během koncertu měli diváci ještě možnost přispět do obálky- podle uvážení. Andulčin příběh byl tak silný a výpověď rodičů tolik upřímná, že konečná suma vybraných peněz se vyšplhala na 30 033Kč... rekord! :-)



Rodiče byli dojatí, Anička blažená- usmívala se na všechny strany a já si k dojetí přidala ještě pološílenost z radosti, že to všechno vyšlo daleko líp, než jsme si přála!!

A pozor: máme první dva sponzory! Takže jedno poděkování patří paní Evě, která dodala luxusní květiny pro účinkující ženy a druhé panu  Utajenému, který na koncert nedorazil, ale místo sebe poslal obálku se třemi dvoutisícovkami.

Všem patří velké poděkování. Všichni pochopili smysl této akce a krom hudebního zážitku si odnesli i dobrý pocit z toho, že někomu pomohli a taky vlastnoručně vyrobený svícínek od Aničky - nechtěla jet do Prahy naprázdno.



Peníze Andulka bude potřebovat především na asistenci, protože od září hodlá studovat střední školu při Jedličkově ústavu v Praze - a bude patrně využívat i služby internátu. 

Aničku můžete průběžne navštěvovat zde: http://andulka15.blogspot.cz

V ostatních městech se vybralo:

Plzeň 7 226Kč
Brno 7 300Kč
Ostrava 20 600Kč



Díky všem za tu atmosféru  a projev dobré vůle a snad zase za rok na viděnou! ;-)








DV-TV

27.11.2014

Nepatřím k rozsáhlé skupině televizních diváků. Vlastně ani nevím, který pořad bych uvedla, kdybych někomu měla "něco ke sledování" doporučit. 

Nedávno mi ale kdosi poslal upozornění na DV TV. Konkrétně na rozhovor s M. Vieweghem. 

Rozhovory vedou střídavě dva šikovní moderátoři: Drtinová- Veselovský. A musím říct, že DV TV je mým  "večerníčkem" - před spaním beru iPad a náhodným výběrem lovím, co si dám - těch cca 15minut jsme schopná u sledování vydržet ;-) 

Vieweghovo zamyšlení nad životem- jak si sáhl na dno (a možná i hlouběji) a nemůže se vzpamatovat z toho zázraku "zmrtvýchvstání" -bylo prvním, co jsem zhlédla. 
Rozhovory v rubrice kultura jsou bezva. Bavilo mě knihkupcovo zamyšlení nad fantazií dětí- co ji zabíjí a co ji rozvíjí a konstatování, že tvrzení, že "děti málo čtou" zas není úplně tak jednozněčné... (hurá!!) 
Úžasný byl kultivovaný projev  Marka Ebena, který prohlásil, že "doba zhrubla a je to na drsnější obutí"

...a pak lze taky masochisticky zabloudit do rubriky POLITIKA a zhlédnout skvosty typu "rozhovor s mluvčím prezidenta ČR" - dalo mi to tedy práci vydržet do konce, ale je to poučné... chlapec z rodu Grossů a Březinů- však nejden z nich začínal tím, že "někomu" držel aktovku se spisy... ten to ještě někam dotáhne!

Pěkně jsem si početla i v blozích- Jan Burian a jeho "Neuvěřitelná drzost" to myslím dobře reprezentuje...

Dalo by se tam toho najít víc, ale ten čas... každopádně doporučuju k nahlédnutí.

Jedno listopadové pondělí

24.11.2014

přesně měsíc před Štědrým dnem se mi při pohledu z okna do šedivého zamlženého dne nechtělo z postele ani vylézt. Ale pracovní povinnosti zatím vítězí nad leností, a tak - ač ne zvesela- jsem vyskočila vzhůru za zážitky!

První schůzka úplně nedopadla. Dva ze tří se omluvili- tedy vzkázali, že nepřijdou po tom jediném chudákovi, který ze slušnosti přišel osobně. Neplánovaně jsme tedy nejeli do kanceláře, ale odbyli naše snažení u kolegy v obýváku. Vítal mě nádherný kočičák.
Pro kočky mám slabost a občas i pochopení ;-), vím, že mnohdy je majitel ve vlastním bytě spíš trpěn coby zásobovač kočičí misky- a tenhle kočičák si pěkně počkal, až nebudu sedět u stolu- a hup! Strčil svou obří kocouří hlavu do mého mini hrnku a dopil moje vynikající italské ristretto!
A tak užasle volám na majitele: "Jé, on je na stole a asi mi vypil kafe!"
"Jo, to on dělá. Jdi dolů, ty prevíte!", snažil se působit výchovně na tu ušlechtilou šelmu.  "Pije normálně neslazenou. Černou"...

Tak jsem si říkala, jaký má náš kocour tvrdý režim, že ho držím zkrátka- měl sice taky tendence skákat na linku v kuchyni a různě se vystavovat na stole, když tam zrovna dopadalo sluníčko, nebo byla chuť něco ochutnat, ale dostal do kožichu nehledě na jeho čistokrevný původ.
Večer jsem to pro pobavení líčila babičce, která našeho kocoura taky všelijak rozmazluje, a babička mi s klidem povídá: "No, to Tobánek má kafe taky rád. Jak ho nevypiju hned a někam odběhnu, už sedí   na stole a dává si..."
... mě snad trefí šlak! Jestli ho naučí pít i víno, tak se máme nač těšit ;-)

Přes den se dalo několikrát do deště. Paradoxně jsem všechny tři vydatné přeháňky vždycky potkala v terénu. Bez deštníku.
Odpoledne volal můj pan profesor, že musí odvolat hodinu němčiny, že mu není dobře. Bleskurychle jsem přehodnotila program a vyrazila do města, že si alespoň vyzvednu  zásilku knih, co jsem nalovila už jako dárky pod stromeček. Samozřejmě při výstupu z tramvaje začalo lejt.  Ulice se příznačně jmenovala V Háji. Netušila jsem, kde to je, a tak jsem použila techniku.- navigaci v mobilu. Připadalo mi, že spíš hraju nějakou hru. Chodila jsem ulicemi- už byla tma, na hlavě kapucu-takže výhled značně omezen- a říkala si, co to je za vtipy, že mi připadalo, že to bylo blíž- a takhle se tam procházím v děšti... už celá vzteklá. Polséze se zjistilo, že jsem si zvolila cestu pro auto. Možná bych ty brýle měla opravdu nosit. Takže jsem se pěkně prošla ... Zásilku vyzvedla, taška měla rázem o 5kg víc.

Pěší chůzi jsem už zavrhla. Pořád lilo. Vydala jsem se k nejbližší zastávce tramvaje. Hnala jsem se pod stříšku čekárny- a ani mě nezarazil fakt, že leje a všichni poslušně stojí v dešti. Na lavice seděli dva chlapi: jeden postarší- ten byl v klidu. Druhý výrazně mladší- v klidu díky požití alkoholu moc nebyl. A jak lidi chodili s těmi deštníky, tak na každého vyřvával: "Ááá, Pan Tau! Dobrý den, pane Tau!" "A tady pani Tau! ..." Hulákal jak Pepin. ;-)

Přijela tramvaj, na číslo jsem nehleděla, řekla jsem si, že se přizpůsobím :-) Tau naštěstí zůstal v čekárně.

Doma jsem spokojeně přehrabala dárky a dala se do výroby adventního kalendáře.
Den, který zprvu nevypadal nicmoc, toho nakonec předvedl docela dost :-)


Sokol

22.11.2014

Martina má novou vášeň. Chodí cvičit do Sokola.  Pohyb se má u dětí podporovat, problémem snad zůstává jen to, že v dnešní době musejí děti vše dělat "vrcholově"- takže tréninky nebo návštěvy čehosi 3x týdně mi dost komplikují plány. Hledala jsem něco "pro radost z pohybu"- no a Sokol byl jednozněčně dobrou volbou.

Martina chodí cvičit 1x týdně se staršími žákyněmi a vždycky přijde nadšená, co všechno dělali. Pokaždé tedy padne do postele ještě před stanovenou devátou hodinou, protože má napohybováno až dost.

V sobotu byla "sláva"! Sokol Libeň slavil 130let. Martina byla důležitá- a hnala se hned ráno na pomáhání s přípravami akademie. Nosila židle, otírala lavičky, aby hosté odpoledne měli nachystáno.

Sláva vypukla v 16:00. Lidí se sešlo překvapivě hodně. Bylo úplně plno. Po slavnostním zahájení  a ostužkování praporů se začalo s předváděním vystoupení jednotlivých věkových kategorií.


 Jak říká naše babička: "radost pohledět".
Muselo to dát cvičitelům hodně  práce - všechno nacvičit a zorganizovat- a klobouk dolů hned 2x, protože honorováni za tuto činnost nijak nejsou.


 Součástí cvičení bylo i představení stínohry- Sokol před 100lety a za 100let.
Vtipné, nápadité- dokonalé!! :-)


Krásné odpoledne se protáhlo až do večera.
Zhlédli jsme výstavu o historii organizace, popovídali s přáteli a došlo i na nesmrtelný a všudypřítomný šunkový chlebíček :-)) 


Sametové výročí

19.11.2014

...jsme oslavili stylově: čili v Činoheráku (ano, tam, kde přesně na den před 25lety vzniklo OF).

Dávali Havlovu Audienci. 
Tu jsem tam taky před 25lety coby studentka viděla v obsazení Landovský- Abrhám a měla jsem dojem, že už to nemůže být lepší...

... a ono skoro může ;-) 

Tentokrát hostovali moji oblíbení ostravští Bezruči. 
Norbert Lichý v roli sládka a Jiří Müller v roli přeslušného Ferdinanda Vaňka- nemělo to chybu!!! 



Nadčasová hra. O nás. Jací jsme byli- a v drobných obměnách jsme doposud.  
To jsou paradoxy, co?
 
Bavili jsme se úžasně, protože díky tomu, že jsme polovinu svého života v "komunismu" strávili, ocenili jsme i detaily na stroze vybavené scéně v podobě černobílé fotky Bohdalky na nástěnce- nebo nápis na transparentu...



Oba herci sklidili (zasloužený) potlesk- a my šli svoje dojmy ještě probrat do zdejšího baru. Nabízely se "socialistické" chlebíčky a moravské víno- tak kdo by odolal :-)


Listopadově

15.-17.11.2014

Státním svátkem prodloužený víkend jsme strávili doma.
Na to, abych vyrazila do ulic demonstrovat proti panu prezidentovi, jsem nějak neměla morál. Házet vejce mi není vlastní, navíc jistým řešením by snad bylo házet vejce pštrosí. 

Všelijaké hromadné připomínkové akce mě taky nelákaly. Revoluce mě zastihla v době studa na VŠ, takže na náměstích a v ulicích jsme strávila času poměrně dost. Dodnes nechápu, jak jsme zvládli zkouškové období, které neúprosně nastoupilo v lednu. ;-) Letošní nabízené happeningy ve mně důvěru nebudily, nechtěla jsem si kazit vzpomínky na ty nezapomenutelné dny konce roku 89.

Skoukla jsem pár dokumentů a s chutí se podívala na medailonek o výjimečné zpěvačce, která se stala tváří sametové revoluce - Martě Kubišové- "Magický hlas rebelky". Těšila jsem se na něj asi více, než bylo nutné. O paní MK už jsem viděla a četla spoustu  "dokumentů", takže tento mi nepřipadal ničím výjimečný- ani objevný. Ale její hlas ráda poslouhám, pamatuju si, jak se krátce po revoluci objevily desky a kazety s jejími nahrávkami- jak jsem kazetu "Songy a balady" sjížděla do úplného omrzení ;-) 

 Teď- s odstupem čtvrt století- jsem si tak přemítala, co by asi bylo, kdyby změna režimu nenastala. Jak by se nám žilo... přes všechny ty politické skandály a jiné aféry jsem ráda, že "čas oponou trhnul". 

Tak ještě jedna stylové- vlastenecky-listopadová ;-) 



 V pondělí jsme s Martinkou zavítaly do ZOO. Ta se neomrzí ani v nevlídných podzimních dnech.

Rezervaci Bororo  nechtěla opustit ani po hodině dovádění.



 Gepard ze svého pahorku bedlivě střeží, kde se co šustne....



 Teplomilní plazi ve všech barvách duhy...





Roztomilá slonomyš.  
Bércouna jsem nikdy předtím naživo neviděla. Vždycky se pečlivě schovával po kamenem. Až tentokrát se "myš s chobotem" vesele probíhala po písečném povrchu svého bytečku.


 Psouni v listí. 
Krásná podívaná na veselé dovádění chlupatých psounů vydrželi sledovat děti i dospělí. Psouni byli právě po obědě, takže tlamičku nemá od krve, ale od toho, jak hodoval na červené řepě :-)



Živé magnetky. 
Přesně tak vypadaly dvě rákosničky ulugurské přilepené na listech.


 A "gekonek" (můj pracovní název), 
který svou barvou i velikostí spíš připomínal brož na dámský kabát.



Nezdravě, ale s chutí jsme pojedly v místní restauraci a nevíme, jestli se za zvířátky nevypravíme ještě na Vánoce. ;-)



A naši soukromou oslavu 25. revolučního výročí jsem pojala stylově- jen to datum mi nevyšlo na den přesně, ale líp to nešlo ;-))