Svatební sobota

28.3.2015

Počasí se ten den úplně slavnostně netvářilo, ale nakonec jsme s povděkem přijali to, že alepoň neleje.
Nastrojení svatebčané se sešli před táborskou radnicí a vyhlíželi ženicha a nevěstu. Obřad proběhl bez chaosu- tedy všichni měli doklady, ženich nezapomněl prstýnky, nevěsta vypadala krásně a oddávající se tvářil seriózně a jeho slavnostní řeč měla hlavu i patu a dalo se z ní vyposlechnout několik moudrých myšlenek.

Po zbytek dne se už jen jedlo, pilo, tančilo, zpívalo... zkrátka všichni se radovali ze života a přáli novomanželům jen to dobré.

Večer byl zpestřen o zábavu karaoke. (úplná pohroma)
Našlo se několik dobrovolníků, kteří se hnali k mikrofonu, aby předvedli své schopnosti... a pak nastalo něco, co se stává celkem pravidelně. Vždycky, když si říkám, že něco rohodně nechci-nebudu-nemůžu- lupšup- a mám to. Moderátor slezl z pódia- a hlaholil do mikrofonu, že teď zazpívá "támhleta pani". Šly na mě mrákoty, protože mi bylo zcela jasné, že tím neurčitým oslovením má na mysli konkrétně mě.  Dělala jsem, že tam nejsem, ale kdepak... Přiskotačil ke stolu, a už mě rval. Bylo po desáté večer. Argumentovala jsem, že to těm lidem nemůžeme udělat, že třeba asi radši něco namaluju - ale byl neodbytný.
Akce proběhla. Trvalo to nekonečně dlouho. Ze sálu nikdo neutekl, což přičítám množství spotřebovaného alkoholu, který pohyb hostů značně omezil. Takže další hrůzný zážitek za mnou- zábavu jsem sice nezkazila, ale talent by ve mně Česko hledalo marně :-)

Po půlnoci jsme se vydali do příjemného penzionku. Padli a spali- díky časovému posunu o hodinu míň.  Ráno nás paní domácí vítala bohatou snídaní. Nás ale zajímalo jen kafe. ;-)

Krásné to bylo. Tak snad spolu budou dlouho spokojení a šťastní...