Čas bilancování a předsevzetí


31.12.2017

Zas tu máme datum, které  snad každého donutí, aby se zamyslel nad tím, co se mu během uplynulého roku povedlo a co by už nikdy nechtěl opakovat. 

Vzájemně si přejeme, aby ten nový rok byl úspěšný a občas na sebe máme nepřiměřené požadavky typu: zhubnu 10kilo, nebudu věci dělat na poslední chvíli, budu dodržovat víkendy- tedy pošlu šéfa do háje, když bude v sobotu dorážet, že něco potřebuje hned teď, začnu cvičit/běhat... ;-) ...kdepak.Žádné datum nemá tak magickou sílu, aby mě donutilo státi se superženou.

Na mém psacím stole čeká nový diář. Chtěla bych umět "parkovat" do něj události nějak systematicky (na některé dny mi řádky nestačí).

V novém roce bych si taky přála:

- chodit do ordinací specialistů pouze na preventivní prohlídky
- neztratit nikoho ze svých blízkých 
- mít vždycky dost času na své přátele
- naučit se líp číst lidi - letošní rok mi vrazil několik výchovných políčků, snad si to budu pamatovat
- udělat si čas na lenošení a pořád něco neorganizovat :-) 
- naučit se nebrat si osobně to, že lidi neděkují, neodpovídají na maily - je to zkrátka asi trend
- víc jezdit rodinné výlety, protože ty letošní se moc povedly
- udělat si pořádek v PC (ach, ty složky) a ve fotkách (tolik by mě mrzelo, kdybych o ně přišla, ale než já něco najdu...)  
- mít se dobře a ustát chvíle, kdy to nebude úplně podle mých představ
- nikomu vědomě neublížit a když už, tak to včas poznat a napravit
- chodit pořád do práce ráda :-)
- a dalo by se jistě pokračovat...
Přeju každému, ať se mu rok 2018 vydaří podle jeho představ. 
Ať je v něm všeho akorát a nejvíc zdraví!



Adrian Mole v Dlouhé

28.12.2017

Divadlo v Dlouhé patří mezi moje nejoblíbenější kulturní zastávky. Těším se na každou jejich novou hru. Vstupenky s oblibou naděluju jako dárky. Nejinak tomu bylo i letos. V listopadu divadlo uvedlo premiéru  představení "Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4".

Kdo by neznal alespoň jednu z osmi knih Sue Towsendové,  které líčí dospívání a pubertální úlety Adriana Molea v 80.letech minulého století...


V roli Adriana září Martin Matejka. Tuto roli už mu asi nikdo neodpáře :-)
Adrian si píše deník o  všem, co mu připadá důležité. Vtipně komentuje chování a počínání svých rodičů, kteří právě řeší svou manželskou krizi, a rozhodně se nechovají podle jeho představ.

Samotný příběh se sestaven z  drobných scének- líčí Adrianovy zážitky se sousedy, jeho snahu pomáhat starému panu Baxterovi, který rozhodně není standardním důchodcem. Několik scén líčí  Adrianovo  zamilování se do spolužačky Pandory a jeho hovory s kamarádem "drsňákem"- Nigelem.

Výraznou částí hry jsou písně z 80.let- kdysi trháky diskoték- s českými texty. Herci Divadla v Dlouhé jsou schopni hrát na kdeco a zpívají rádi:-)

Hru lze označit jako rodinné představení pro rodiny se staršími dětmi (podle mého 13+). Ty mladší budou některé narážky a lechtivé texty těžko chápat. Rodiče si jistě přijdou na své :-)

Kdo rád audioknihy, pak verze v podání Vojty Kotka určitě stojí za pozornost.

Daisy Mrázková a její Nádherné úterý

27.12.2017

Objevila jsem pod stromečkem knihu od autorky, která mě v době mého dětství úplně minula! Daisy Mrázková a její Nádherné úterý. Kniha plná krásných obrázků a milých textů. 

"Když chceme, aby byl  někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché..."


A jak  jsem si taklovila informace, pan Google mi ihned začal podbízet reklamy  na to, co by mě  mohlo zajímat. A tentokrát se trefil! Využila jsem informaci, že ve Ville Pellé 

 

je až do 28.1.2018 možné navštívit výstavu obrazů Daisy Mrázkové "Co by se stalo, kdyby..."

Villa Pellé se nachází v luxusní diplomatické čtvrti Prahy 6. Je nově zrekonstruovaná. V suterénu je možno posedět v kavárně. V podkroví je připravena dílna pro děti. Mohou razítkovat, zkusit psát na klasickém psacím stroji a nebo malovat. 

 


Pro vozíčkáře a kočárky je k mání výtah i bezbariérové wc.


 

V informacích si lze zakoupit knížky Daisy Mrázkové, které jsou graficky opravdu velmi zdařilé. 

 

 

Vánoční rituály


 26.12.2017

Některé návyky nedokážu změnit. Předsevzetí, že dárky budu mít zabalené už před Štědrým dnem, každoročně z nějakého důvodu selže. A tak obvykle i hodinu po půlnoci vyhrabuju ze svých skrýší poklady a snažím se je nasoukat do ozdobných papírů, aby udělaly pod stromečkem pěkný dojem.

Babička vaří na Štědrý den staročeského kubu- tedy jídlo z krup, hub a česneku. martina s Wlkem frontu na přídavek nestojí. Mně kuba chutná.
Wlk zápasí s kaprem a snaží se do stojanu nasoukat bujnou severskou jedli. Tentokrát máme světýlek několik druhů, tak snad budou všechna svítit.
Já se snažím doladit úklid v obýváku a připravit stůl na večeři a zdá se mi, že čas hrozně letí.
Martina poletuje po domě a běduje, že ty hodiny snad stojí, že ten den vůbec neutíká ;-)

Já si ještě neodpustím výlety po hřbitovech. Dojdu nebožtíkům do kostela pro betlémské světlo a snažím se jej dovézt i domů. Letos bylo větrno. Světlo mi venku 2x zhaslo. 2x jsem se pro něj vrátila. Poté zhaslo až v průvanu naší předsíně. Tak letos rituál nevyšel...

 

 Zato v kostele bylo k vidění několik krásných betlémů


 


 

... a přes zeď kostela jsem se i v tom větrném počasí dlouho vydržela dívat na "panoramata"


Televizní štědrovečerní pohádku  jsme opět neviděli. Stihli jsme až Pelíšky. Taková milá klasika, kde už znáte každé slovo, každé gesto, ale stejně neodoláte... Pouštěli jsme k tomu lodičky. Byly krásné. Malinké pramice ze včelího vosku pluly ve skleněné míse po babičce neuvěřitelně dlouho.


Kocour mezitím systematicky likvidoval nové škrabadlo, které v rámci nadělování našel pod stromečkem.

 

Skákal sem a tam, až to vypadalo, že se mu přecejen podaří zamotat si ocas nebo packu do světýlek a strhne celý stromek k zemi.

Všichni se radovali z dárků. Někteří i na Štěpána. Babička totiž zapomněla celou dárkovou tašku ve skříni. 26.prosince večer zvonila zvonkem tak vehementně, že jsme měli dojem, že hoří. Zklidnilo nás hlasité babiččino volání: "Jeee-žííí-šeeek! Ještě tu něco zapomněl!!!" :-)


Proč v čase vánočním miluju svého pošťáka


12.12.2017

Tak jako Britové rádi hovoří o počasí, Češi zase rádi konverzují o svých zážitcích s Českou poštou. Na internetu koluje v čas adventním stovky vtípků  na téma doručování zásilek.  

                                                             zdroj: Facebook
                               Předpokládám, že v roli obžalovaného byl  už každý z nás :-)


 Náš pošťák už ví, jak to tu chodí. Má načtené sousedské vztahy, takže  se snaží, aby balíky nevozil sem a tam. Jeho poslední vzkaz mě taky pobavil- sice to nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem se pak musela osobně vydat do domu hrůzy jménem POŠTA, ale alespoň jsem tam tentokrát nešla s pocitem křivdy.

Vzkaz na lístku:
zvoněno 3x
voláno 2x nezvednuto 
žádný soused nebyl doma


Můj pošťák má prostě 105% alibi!! :-)

Vánoční internetové nákupy

6.12.2017

Díky svému tělesnému handicapu, kdy i po sundání sádry moje chůze připomíná pohyb opilého tučňáka, letos upřednostňuji možnost nakupovat virtuálně. Minimalizuji tím pravděpodobnost, že do mě v koupěchtivém davu nákupního centra někdo strčí a nebo mi na polámanou nohu šlápne.

Tak moje úspěšnost v nakupování je zatím 50%. Z uskutečněných šesti objednávek hned tři musely projít reklamací. 

Kožený pásek koupený u Bati se tvářil, že je to přesně ten pravý- ovšem do té doby, než jsem jej chtěla vyndat z krabičky. Táhla jsem táhla, ale zdálo se, že nemá konec- v krabičce s nápisem velikost M se skrýval had snad 2metry dlouhý. Takže nakonec stejně došlo na návštěvu kamenné prodejny. Někdo zkrátka přehodil obal. 

Dalším pokusem nakoupit bez nutnosti vylézt z domu byl nákup CD pro nezletilou. Česká pošta nestíhá, pro jistotu doručení do Vánoc volím možnost doručení:  pobočka Zásilkovny. Díky modrým zónám se vyzvednutí trochu komplikuje, protože musím najít zónu, kde mohu parkovat za poplatek, ten pak samozřejmě uhradit. 
Překvapení se dostavilo při rozbalení zásilky- dostala jsem jiné CD, než bylo objednáno. Tak všechno zpátky. Prodejce neměl problém- jen tedy já musím CD zabalit, polepit příslušnými kódy a odnést zpět na pobočku, kde slečna Nerudná lamentuje nad tím, že reklamace dělá nerada, že to neumí... poté ještě dohadování se, jestli mi vytiskne potvrzení, že jsem zásilku skutečně podala. Poučuje mě, že ona není Česká pošta, aby vystavovala potvrzení, nicméně trvám si na svém, protože pohled na všudypřítomné hromady zásilek  všech tvarů mě úplně neujišťuje v tom, že se zrovna ta "moje" neztratí v chaosu. Slečna někam telefonuje a bez ohledu na to, že stojím metr od ní sděluje, že "ňáká ženská po ní chce nesmyslné potvrzení" - přítel na telefonu nakonec radí, že potvrzení vytisknout má, že to je logické. Prima. Slečna se sice neusmívá, ale mám, co jsem chtěla. 


Další velkou zásilkou byl nákup v knižním obchodu. Zásilka ovšem přišla neúplná. Chyběla jedna kniha. Odpověď na mou reklamaci: "Jo, zůstala nám tady ve skladu. Tak si přijďte..." 

Internetové nákupy mne tedy úplně nenadchly. 
Bůhví proč jsem si je představovala jako úsporu času i peněz.  ;-)

Dům U Čtyř berlí

19.11.2017

Přesně tak by se dal momentálně nazvat náš příbytek.
Jablko nepadá daleko od stromu - převedeno do reality: babička spadla pod smrk a má zlomenou nohu levou, zatímco sebou sekla jednoho říjnového večera na chodníku a zlámala si pravou.



To jsme dvojka... a Wlk si teď ke své práci ještě vesele taxikaří... a nestíhá ;-)

Můj příběh zní zcela banálně. Šla jsem po chodníku, kde jsem za tmy přelédla výmol. Zřítila jsem se k zemi, v kotníku křuplo a už se jelo. Na Bulovce na pohotovosti se chovali slušně, což jsem po mnoha zkušenostech neočekávala, tudíž jsme byla příjemně překvapena. Pan doktor vyčetl z černobílého snímku jasnou zlomeninu, a tak nebylo o čem diskutovat. Sádra, berle, 3balení injekcí heparinu proti sraženinám krve a jelo se domů.

Bědovala jsem tu, co všechno nemůžu a co které akce musím zrušit, protože s nechodicí sádrou člověk daleko nedoběhne. Nosit své tělo na rukou pomocí berlí, to není úplně vytrvalostní discilína ;-) Navíc to docela bolelo skoro týden, takže spaní taky nicmoc. Přesuny po bytě připomínají víceboj... no a donést si z kuchyně hrnek s kafem, to prostě nedám. Odnesu jen to, co se vejde do kapes :-)

Někdo mě litoval, jiný radil, že jsem měla dávat větší pozor na cestu, další převyprávěl svoje životní úrazy a neopomněl dodat, že pokud zlomenina špatně sroste, budou mi to muset operovat... Vyslechla jsem rovněž mnoho příhod, co se všechno přihodilo lidem, jejichž jména mi nic neříkala a dokonce se objevily i teorie, že se mi to stalo proto, abych konečně zpomalila svůj život... Tak a mám o čem přemýšlet! :-)

Spoléhám na regenerační schopnosti svého těla,  že si se mnou snad  i tentokrát nějak poradí a taky doufám, že si na úřadě někdo přečte mail o tom, že by bylo vhodné ten propadlý chodník nějak vyspravit.


SMArt Gospel 2017 - benefiční koncerty


13.11.2017

I v letošním roce budete mít možnost podpořit děti s nervosvalovými onemocněními. 
Stačí si vybrat nejbližší místo (PRAHA - PLZEŇ - BRNO nebo OSTRAVA)
 a v sobotu 2.prosince 2017 přijít v 18:00 na některý z gospelových koncertů. 


 Událost je na FACEBOOKU!


Výtěžek je vždy věnován na tábor pro děti se SMA nebo DMD. Tyto zdánlivě neškodné zkratky skrývají bohužel velmi závažná onemocnění, která dětem výrazně omezují život, takže se na běžné letní tábory nedostanou. 

Letos jsme se na táboře měli takhle :-)   VIDEO z tábora

Děkuju Alence za to, že v roce 2012 dostala nápad a začala tyto koncerty organizovat a samozřejmě všem, kteří s organizací pomáhají - rádi  a zdarma :-)

Přijďte se vánočně naladit a podpořit užitečnou věc... 
Budeme se na vás těšit!
Vozíčkáři vítáni - bariéry hlásí pouze Plzeň :-(


S Nohavicou v Lucerna Music Baru

16.10.2017

Zhruba po 20letech jsem se odhodlala a navodila si iluzi svých středoškolských studií a vydala se zase osobně na koncert Jarka Nohavici.

Lucerna Music Bar praskal ve švech a fronta na vstup se vinula celou pasáží až na tramvajovou zastávku ve Vodičkově ulici. Lístky zakoupeny čirou náhodou- patrně něcí nevyzvednutá rezervace- jinak beznadějně vyprodáno. Bylo to jen ke stání, ale nakonec večer plynul příjemně, že dvě hodiny utekly jak voda. Do O2 arény bych se na akci tohoto typu nevydala, ale tohle komornější provedení mi udělalo dobře.

Vždycky měl dobré texty a vždycky jsem obdivovala jeho slovní zásobu a schopnost skládat slova tak, že to znělo poeticky, neotřele a ještě se to vázalo k líbivé melodii. A žádné "CTRL+C a CTRL +V" - všechno pěkně z vlastní hlavy!!

Posledních pár let jeho tvorbu nijak intenzivně nesleduju, ale když v létě na táboře děti s chutí  vyřvávaly u kytary: 
"já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen.... ",

říkala jsem si, že ten chlapík prostě umí!

V textu písničky Minulost je dost věcí k přemýšlení... 
... doběhne nás, ta potvora..
vždycky a spolehlivě
Však i pan Nohavica o tom ví své...



Zazněla tu i píseň "Kdo z nás" z nového alba "PORUBA",  které vyjde v listopadu.


Bylo to fajn a potlesk spokojených diváků byl pro tohoto slezského barda jistě příjemným oceněním. 
Však víme, jako to "Ostravaci" s těmi "Pražáky" mají ;-)

Tak ještě musím někde ulovit vstupenky na ten 100% hodnocený Kabaret BO!


O neposlušné babičce

10.10.2017

Byla jednou jedna aktivní babička. Když jí na krku přibyl sedmý křížek, rozhodli se její spolupracovníci, že ji překvapí dárkem v podobě zážitkového wellness pobytu v horách na 400km vzdálených. 

Bylo to sice trochu z ruky, ale babička překonala všechny potíže spojené s dopravou do vzdálené destinace a pomocí vlaku, autobusu a taxi dorazila až na místo určení. 
 
A protože Facebook, kde babička samozřejmě také spravuje svůj účet,  je už několik týdnů zahlcen fotkami hub a přeplněných košíků hřibů, probudila se v babičce houbařská vášeň. I vyrazila do česko-polského  pohraničního lesa. A když na ni ze smrčí mimo cestu vykoukly dva hřiby, nedbala rad, že na sebe má dávat pozor a být opatrná- neváhala a skočila pro ně. 

V houbařském rauši ovšem přehlídla klády, které tam ležely. A tak si babička pro ty dva hřiby přímo doletěla. V letu ztratila botu, kalhoty si roztrhla tak, že nohavice spojovala pouze guma v pase a displej mobilu se díky nárazu zasekl. Babička zjistila, že sice v ruce třímá ty krásné hřiby, ale že se nemůže zvednout. Noha ji bolela a lamentovala nad roztrženými kalhotami. Vzhledem k tomu, že měla na druhý den zakoupenou místenku na cestu zpět, rozhodně nehodala ztrácet čas návštěvou lékaře. 

Po návratu domů byla násilím deportována do chirurgické ambulance, kde RTG snímek ukázal, že babička si dokázala na jeden zátah zlomit všechny prsty na levé noze - a palec dokonce hned 3x.

Babička má ortézu, berle a konečně i (lehce rozmazanou) fotku hromady vlastnoručně nasbíraných hub  :-)
Snad nám do příští houbařské sezóny sroste. 



Manželská diplomacie

25.9.2017

V disciplíně manželské diplomacie naprosto jednoznačně vynikala moje babička. Co ta všechno dokázala ustát, aniž by dědu fyzicky napadla a nebo seřvala... Snad nikdy jsem ji neviděla vztekat se a nebo se s ním hádat.

S podobným obdivem pohlížím po těch letech soužití i na pana Wlka. Jak on se naučil pracovat s mými výroky, aby nevyvolal válku, to je neuvěřitelné :-)

V sobotu došlo na akci: třídíme jeho šatník.
Nutno předeslat, že Wlk oblečení třídí na kategorie "nosím rád" a nosím proto, že to "někdo/něco vyžaduje". Módní vlny ho vcelku úspěšně míjejí. Rozhodně jim nepodléhá :-)

Toho víkendového odpoledne vytahal vše, co ve skříni měl a dokonce byl ochoten zkoušet jednotlivé kusy garderóby!

Došlo na trika. Některá šla nekompromisně do pytle s cílem "oranžový kontejner". Pak vzal jedno zánovní a šup s ním taky do pytle.
"Proč vyhazuješ tohle triko?", chtěla jsem zjistit podrobnosti.
"Je mi velký", odpověděl Wlk.
"Prosimtě, tohle triko ti nemůže být velký. Vždyť jsem ti ho kupovala já!! A tys ho skoro neměl na sobě", argumentovala jsem a ještě ho vyndala z pytle ven.
"No, protože je mi velký", sveřepě trval na svém Wlk.
"Velký ti není, jen ho nemáš rád. To je celý", končím debatu naštvaně.
"Tak nebudu nosit velký triko...", zcela zbytečně dovysvětluje svůj čin.
"Nebudu se s tebou dohadovat, tomu triku nic není. Nekouše, vypadá pěkně a je skoro nové"...

Probíráme se dál hromádkami.
A po nějaké době už dojdena závěrečnou rekapitulaci.
Oděvy roztříděné na "mezi lidi", "ještě ujde" a "na zahradu bude dobrý" - načež Wlk bere to konfliktní triko, aby jej vrátil do pytle a pronáší:"A ještě tady to triko, do kterého já nejsem dost velký..." 

 Tak to jsem tedy musela ocenit- jak to pěkně zformuloval, aby mě nedráždil tím, že "to triko je velký" :-)

Zářijový víceboj

18.9.2017

Září se přehouplo do své 2.poloviny. Ani nevím jak.

Léto bylo nabité akcemi- bohužel letos ty pracovní zahlušily dovolenkové lenošení. 
A začal školní rok a s ním i klasický školou řízený kolotoč
Do toho máme září prošpikované oslavami a kulturními akcemi, takže nuda tu nehrozí.

Začátek školy je u nás spojen s oslavou narozenin pana Wlka. Jenže co mu pořád kupovat... Vsadila jsem na zážitky :-) 

V den D jsem Wlkovi i Nezletilé oznámila, že je odpoledne čeká taková "narozeninová bojovka" po Praze. Start ve 14:30 a pohodlná obuv podmínkou. 
Wlk na mě nedůvěřivě pohlédl. tak Ujistila jsem ho, že se mu to bude líbit... že na to dohlídnu ;-)

Túru jsme zahájili v krásné a zajímavé kavárně na Letné. Alchymista nikdy nezklame. Je vhodné si tam místo zarezervovat. Ve vnitrobloku starých činžáků se ocitnete v pohádkové zahradě: huňatý zelený trávník, klece s barevnými zpívajícími ptáčky... a samozřejmě vynikající domácí limonády, luxusní zákusky a exkluzivní káva. Aby ne, když hned vedle je Muzeum kávy! 

 

 Po občertsvení jsem výpravu směřovala přes Letenské sady  k "metronomu". Bez vyhlídky na Prahu by to nebylo ono! Bufet U Stalina byl v obležení turistů. Posedávali na žulovývh obrubnících a v "Saturninových" lehátkách. Popíjeli kdeco z plastových kelímků, klábosili, poslouchali hudbu... 

 

...jen Nezletilá měla dojem, že se musí nutně zdokonalit v botanických znalostech a nutila mě pojmenovávat každý lupen, protože alkohol ještě nesmí a nic jiného nechtěla. Wlk si pivo dal a kochal se. 
 


Od Stalina jsme seběhli z kopce. Z Čechova mostu pozorovali čilý lodní provoz na Vltavě a šup do Galerie Rudolfinum. Ten den tam totiž začínala 100.výstava. Krištof Kintera a jeho NERVOUS TREES.
 

 

 I poučení pro návštěvníky je originál :-)

 


Je to takový "DIY projekt". Pobavili jsme se báječně. 

 

 
 
 Expozice byla v 5 večer už zcela opuštěná. Kam ten člověk na ty nápady chodí? 


 

 

Pan Wlk ještě obdržel tašku dobrot a vstupenky na představení, které se musely "vystát", protože některá divadla zkrátka online prodej neprovozují. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy stála hodinu a půl frontu "na něco". 
Tak doufám, že "Tři gentlemani" budou stát zato! :-)



Přijímačky bez stresu

19.4.2017

V úterý ráno čekaly M. její první přijímací zkoušky- a to hned státní- zaručeně kvalitní.
M. měla tisíc doplňujících otázek. Ono osudné ráno se stačila 2x převlíct, několikrát přečesat a u snídaně vesele švitořila. Ujistila se, co se stane, když zkoušky neudělá?

"No, to si tě asi budeme muset stejně nechat", opáčila jsem smířeně ;-)
"Nebo máš nějakou konkrétní představu o tom,  co bude po TOM??"

Oddychla si. Vysvětlili jsme si, že na školu se přece hlásí ona, ne my- rodiče. Samozřejmě nás potěší, když uspěje- těch hodin strávených nad matikou a češtinou v rámci víkendů se dalo taky využít i jinak; ale pokud se ukáže, že konkurence byla přichystána na boj líp, pak se neděje nic zásadního- a další zkouška ji čeká za 2roky.

Předala jsem ji u vstupu do školy a šla si "po svém". Po testu z matematiky prohlásila, že to bylo těžký a něco vůbec nestihla. Klasika. Pomalé pracovní tempo, to je u nás (díky otci- samozřejmě) geneticky podmíněné ;-)

Měly jsme hodinu pauzu. Vzala jsme ji do cukrárny. Povídaly jsme si. "Mami, ty holky byly tak strašně vystresovaný! To by měla vidět!", líčila Martina.
"A ty ne? ", divím se nahlas.
"Já? Já jsem se uklidnila tím, že jsem si počítala na prstech, kolik lidí mi dneska  drží palce (následoval jmenný výčet). Pak jsem to znásobila dvěma. No a řekla jsem si, že když na mě  tolik lidí myslí, tak to přece musí dopadnout dobře...", prozradila svoji taktiku neslavná matematička.

Páni, mě snad klepne!! Tohle dítě nemůže být moje!!! Já starý stressman, který dočítal skripta ještě cestou na zkoušku- a ona: pohoda, vyšetří i čas na počítání spřízněných duší...  :-)

Čeština prý byla lepší, i když jsme vedly spor o "boty na podpatku" - myslí se tím větné členy. Otázku "boty KDE?? " jsem tedy opravdu neuznala jako správnou.

Závěrem:
Dle očekávání čeština dobrý, matika šílený. (Názor je čistě subjektivní.)
Po akci jsme nás obě odměnila jsem nás obědem. (můj krokoměr už v poledne ukazoval 15 478 kroků!)
A ať už to dopadne, jak chce, bude to správně.
Každopádně zjištění, že nezletilá zachovává chladnou hlavu i během zkoušek, taky není k zahození. To bych do ní neřekla :-)

Velikonoční debaty

 16.4.2017

 U barvení vajec jsme debatovaly s nezletilou o všem možném. 
Řekly jsme si, že letos budeme vajíčka kreslit. Ne malovat. Zkrátka co kus, to originál. No, v mém podání tedy určitě, protože jestli na mě nějaká Múza zapomněla, pak to byla ta, která učí lidi kreslit tak, aby šlo na první pohled rozeznat šneka od kytičky, což se v mém případě ne vždycky podaří ;-) 

Zakoupila jsme speciální fixy DECOR PEN (od Centropenu), které údajně drží na každém povrchu. No a jo! Vytvářela jsem na vejce nejrůznější abstraktní kresby říznuté naivním uměním a Martina žasla. 
Pravila: "Mami, ty jsi psychicky hrozně bohatej člověk!"
Tak to jsme potřebovala dovysvětlit: "Co si pod tím mám představit? Je to pro mě dobře- nebo špatně?" 
"No jakože máš tolik nápadů. Pořád a na všechno. A přitom říkáš, že to neumíš...", opáčila nezletilá. 
"Aha. No to někdy mám. Jen je nestíhám a některé taky neumím realizovat", odpovídám smutně.
"Jo a to bys měla zlepšit! Musíš to někomu vždycky zadat, mami!!", zkušeně a zdarma předává know-how s vážnou tváří dcera, zatímco stvářela vejce  v morčecím stylu.



V návalu předvelikonočního šmejdění jsem v knihovně narazila na tuto audioknihu. Martina ráda poslouchá, dobře snáší i klasiku a obě chválíme Český rozhlas za RADIOTÉKU.
Viděla jsem ve stojánku Bibli od A do Z, tak si říkám, kdy jindy poslouchat biblické příběhy než o Velikonocích. 

                                    

Martina doma chňapla po novém zboží. První výběr povídek prošel. Na Bibli koukla a pronesla: "Bibli? No já zrovna uvažuju, že bych se dala k buddhismu, ale ten jejich minimalismus je pro mě zatím dost nepřijatelný... no, ukaž, zkusím to..." 

Tak to bude ještě složitý proces... její dospívání a moje stárnutí ;-)



Státní přijímačky - co a komu chtějí dokázat?

14.4.2017

Přijímačky... letos opět po letech v režii státu.
Čeští ministři školství po sobě rádi zanechávají pomníčky. Paní ministryně Valachová z nich bude mít zřejmě celý hřbitov. Letos přibyl další s nápisem CERMAT.

Martina se rozhodla, že si půjde zkusit přijímačky na výtvarný obor jedné SŠ. Napadlo ji to v rámci adventního rozjímání, takže na zápis do nějakých přípravných kurzů bylo samozřejmě pozdě. Přípravu řešíme svépomocí. Už se mi o větných členech i zdá. Ale nehodlám z toho dělat tragédii v případě, že některý ze dvou set uchazečů bude předpisům pro přijetí vyhovovat víc.

Zaráží mě spíš skutečnost, že státem určené testy (CERMAT) testují žáky jinými typy úloh, než se na státem zřízených školách podle učebnic schálených MŠMT učí.

V Lidových novinách teď vycházela celá řada "zkušebních úloh" a pan Husar, který před lety založil úspěšný projekt "Zkoušky nanečisto", říká velmi výstižně:


Moc tomu nerozumím. Školy učí výhradně podle učebnic schválených MŠMT, ale zadání v testech, které mapují vědomosti žáků, jsou servírována způsobem, jaký žáci běžně nepoužívají a určitě budou překvapeni??
A tím chceme zjistit či dokázat co??

Z matematiky jsou to např. úkoly z geometrie. Ve škole dril: sestroj trojúhelník, čtyřúhelník...  rozměry máš dané- strana - úhel atp. ... zatímco v testu dostaneš předrýsovaný obrázek a pěkně ho podle pokynů dotvoř.

V českém jazyce je v testech  vše založeno na porozumění textu.
V jednom testu tedy žák načte odstavce a verše  z různých děl, v nichž se vyhledává daný jev, zkrátka překombinováno, znepřehledněno.

Takže když se k těm nezvyklým zadáním a záludným formulacím otázek přidá ještě tréma, to budou panečku výsledky!

Každopádně příprava na přijímačky se mi jeví jako dobrý byznys. Vzorové testy CERMATU na internetu frčí. Zajímavé jsou i ceny za "přípravu ke zkouškám" a nebo za "zaručené" tipy zkouškových testů .


Vyhovuje mi styl britských učebnic angličtiny: za každou lekcí je souhrnný test, který je ovšem koncipován tak, aby žáka připravoval na případné "mezinárodní" zkoušky. Takže se tam procvičuje porozumění textu- poslech, čtení s porozuměním... gramatické jevy zkouší vybíráním z několika možností, aby si student zvykl na techniky, které jsou u zkoušek  požadovány.
Nic složitého. Funguje to.


Umíte česky?

8.4.2017

Mám ráda češtinu a vše, co s  ní souvisí. Obdivuji moderátory a proslovy všeho druhu, pokud jsou pronášeny elegantní češtinou a naopak mě dokáže otrávit a znervózňovat přednášející, který větu nepostaví bez nicneříkajících "JAKOŽE a JAKOBY" - to je momentálně úplná infekce češtiny.

Vzhledem k tomu, že mám dítě školou povinné, nevypadnu ani z takových lahůdek, jakými jsou větné členy, pravopisná cvičení a jiné záludnosti. Někdy je třeba doma něco procvičit a dovysvětlit. To pak rejdím po internetu a hledám zajímavé odkazy s nápady, jak daný jev nezletilce naučit, a přitom v něm nevzbudit totální odpor k jazyku českému.

Projekt "Umíme česky" splňuje všechny moje požadavky.
Je to interaktivní a moderní výukový portál- výklad, procvičení daného jevu a zároveň i vyhodnocení - to všechno je ztvárněno nápaditě, vtipně, barevně- zkrátka tak, jak to děti mají rády. Super pomůcka pro domácí přípravu a  procvičení.

Zkuste si mluvený diktát nebo opravit chyby ve vtipech a nebo si zahrajte TETRIS se slovními druhy. Bude vás to bavit a budete s lítostí bědovat: "Škoda, že tohle nebylo za nás" :-)






S radostí vítám i nový projekt   https://www.umimeanglicky.cz/ 

PS: ...odepiš!

4.4.2017

Bezruči v Praze! To si nemůžu nechat ujít. Nakazila jsem svou vášní už i celou tlupu kamarádů, takže výprava je vždy hromadná.
Tentokrát jsme se vydali na zcela novou hru, která se tvářila, že nebude morbidní. Hra s názvem "PS ...odepiš!" slibovala pobavení na základě příběhů, které lidi píší na pohlednice, do dopisů a do přáníček.
S Českou poštou má každý dostatek vlastních zkušeností, je tak častým tématem hovorů asi jako počasí u Angličanů- a skoro stejně nevyzpytatelná. Dnes podáte- a to budete překvapeni, kdy bude doručeno. ;-)

Nápad určitě zajímavý. Očekávala jsem příběh, ten se ale neodehrál- šlo vlastně o jakousi koláž z textů na pohlednicích, které odrážely i "politickou situaci" doby, v níž byly napsány - tedy 70.-80.léta minulého století. Obdiv každopádně patří všem hercům, kteří jednotlivé "skeče" zahráli s maximálním nasazením.
(v jedné recenzi to dokonce autor vyčíslil, že 8herců nazkoušelo 90 různých rolí, což je na 90minut dlouhé představení rekord) 

Asi ne všechno jsme pochopila tak, jak bylo myšleno. Předčítané texty z pohlednic většinou nesouvisejí se scénkami. Černý humor je někdy (na můj vkus zbytečně) proložen vtípky velmi lacinými- kdo by čekal, že šlehačkový dort bude někomu napatlán na obličej... Patrně díky svému portrétu na poštovní známce se ve hře několikrát zjeví postava samotného státníka...

Bezruče miluju, na mnohé jejich hry bych zašla opakovaně, ale PS mi asi stačilo jednou.
Je to úlet, dojděte se podívat :-) Nápad mě nadchl, ale zpracování už méně.

Debilní kecy matek

1.4.2017

Video, které se na youtube těší několikamilionovému zhlédnutí.

Ano, v některých replikách se poznávám.
Jsem matka a mám někdy tendence být pro potomka nesnesitelná. Komentuju to, že v dětském pokoji není vynešen ospadkový koš nejapnými poznámkami o tom, že tam co nevidět porostou žampiony, neudržím se jedovatých poznámek typu: "nečum do tý lednice, není to televize" a taky skoro denně hulákám za zavřenými dveřmi koupelny, že nemáme vodárnu- to když nezletilá hodlá sprchováním trávit desítky minut...
Vůbec nepochybuju o tom, že v hitparádě "blbých keců" u spolužáků zaujímám slušné umístění ;-), ale je to vždycky silnější než já...

Dneska se nezletilá chystala na narozeninový mejdan. Některé maminky jsou vynalézavé... Tahle slečna s francouzským jménem a ryze českým příjmením slavila 13.narozeniny v nějakém wellness centru. Holky měly mít plavky a oblečení na tancování s lektorkou. Následovala ještě "gardenparty" s občerstvením.

Martina se samozřejmě těšila. Před odchodem jsem "zas musela" ;-) - a tak jí říkám: "Koukej pozdravit a za všechno poděkovat..." no a nadechla jsem se k dalším "dobře míněným radám", načež Martina plynně pokračovala: "Jasně  a budu se opatrovat, abys o mě taky nepřišla... " a s úsměvem se mi vine kolem krku.
"Co to je za řeči? Tohle přece neříkám!", bráním se a v duchu si přehrávám své "výchovné" repliky "na cestu" z předešlých akcí...
"Neříkáš, ale myslíš si to. Znám tě!", odpovídá ten dlouhonožec samá ruka a svírá mě v kravatě.
"No, tak už jdi, ty moudrá sovo, a pěkně si ten let užij- a hlavně nezapomeň, kde bydlíme..."

...budu se muset krotit. ;-)

Zrada v ČK

26.3. 2017

Zdrada v Činoherním klubu v režii Ondřeje Sokola. 

Hra o jednom manželském trojúhelníku. Klasické téma poměrně nevšedně zpracované - děj je totiž vyprávěn pozpátku - tedy postupně je rozkrýváno, co se vlastně stalo a jak před několika lety vypadly vztahy mezi třemi aktéry. Kupodivu tam na začátku figurují pojmy jako "nejlepší přátelé" a "láska".

Konverzace je ozvláštněna tím, že část dialogů probíhá prostřednictvím SMS zpráv, děj se odehrává na jednoduché scéně a hlavním aktérům není co vytknout. 

Text není složitý, ale myslím, že každý si v něm najde to své. Kdo z nás někdy někoho nezradil, nezklamal a nebo naopak nebyl obětí- čili nebyl zrazen a zklamán tím, komu důvěřoval... 
Cena za nevěru může být někdy krutá pro všechny dotčené. 
 

Oboustranné překvapení

28.3.2017

Pokus o překvapení se vydařil. Řekla bych až nečekaně, protože jsem dost překvapila i sama sebe. ;-)

Telefonní hovor s kamarádkou. Volám já, abych zorganizovala překvapení. Bára má narozeniny!

"Ahój, Baru! Mám pro tebe návrh. Co bys řekla tomu, že tě k narozeninám pozvu do divadla? Hodilo by se ti to v neděli ...?"

"Jé, ty jsi zlatá, že na to takhle myslíš. No, půjdu s tebou samozřejmě moc ráda. Neděle je ideální. A můžu vědět kam půjdeme?", doráží Bára.

"No jasně, tedy vlastně potřebuju taky otestovat, jestli už jsi to neviděla, aby nebyl trapas ;-). Myslela jsem, že půjdeme do Ungeltu na tu Skořápku", ochotně podávám informace. Lístky mám zatím jen rezervované, takže v klidu.

"Do Ungeltu půjdu ráda. Skořápku neznám, takže se těším, určitě to bude báječný", libuje si Bára.

"Ale jojo, víš, co je Skořápka. Bavily jsme se o tom, že chceš jít do divadla na Mihulovou, že se ti líbila ve filmu, ale v divadle že si ji neumíš představit, tak jsem si říkala, že ti udělám radost... tedy ty si taky nic nepamatuješ! :-) Koukej v té práci zvolnit, nebo ti brzy švihne!!", poučuju a těší mě, že nejsem sama, kdo je napůl šílený ze záplavy informací, které nestačí zpracovávat.

"No, já trvám na tom, že s tebou půjdu ráda kamkoli, ale vůbec nevím, že Mihulová hraje i v divadle, takže to je pro mne překvapení a těším se... :-) :-)", směje se Bára z reproduktoru mobilu. 

"Cože?? Jak nevíš, že hraje v divadle??", blekotám užasle  ... "A kdo to tedy chtěl??"

"No, to nevím, já to tedy nebyla, ale každopádně, až se dotyčný ozve, můžeš ho zpražit, že už jsi to viděla a podruhý na to nejdeš ", vysmívá se mi Bára.

Smějeme se obě a vtipkujeme, ale mně dodnes vrtá hlavou, kdo chtěl na tu Mihulovou jít. Já tedy ne. Bára taky ne. 
Takže jdeme s Bárou na něco, co chtěl vidět někdo jiný a já ho chtěla překvapit, což se mi lehce vymklo. Kdosi bude překvapený, že nejde a Bára je zas překvapená, že jde na něco, o čem ani nevěděla že je... 

.... takže zvolnit jsem říkala... no asi jo... ;-)


Deset let Jana Šibíka

27.3.2017

Výstava fotek Jana Šibíka v prostorách  Staroměstské radnice v Praze je bezpochyby zajímavým zážitkem. 
Šibík  je mým oblíbeným fotografem. Dvě jeho fotoknihy vlastním, další asi kupovat nebudu, ale jeho fotky si prohlížím ráda.    

 
                                                       
Šibík umí smutné věci vyfotit tak, že se z nich stane umělecké dílo. Jeho fotky mají silnou výpovědní hodnotu. Navíc jsou atraktivní i tím, kde jsou pořizovány: na místech, kde se bojuje, kde se hromadně umírá, kde nekontrolovaně řádí živly.... Jeho fotky mají příběh a já jsem moc stála o to, abych mohla zhlédnout výstavu v době, kdy  komentovanou prohlídkou  provádí sám autor. 

Povedlo se právě dnes. Pan Šibík vypravuje o cestování, o tom, jaké kontakty člověk musí navázat, když chce fotit v oblastech, kde se to úplně nehodí a nebo ve stítech, kde se svobodně fotit nesmí (KLDR)...

U fotografií jsou velmi zajímavé- pro mne mrazivé a zároveň naučné- popisky- jako třeba tento: 



Šibík vypravoval o tom, že nemá rád fotky bez lidí, že lidi a jejich výrazy jsou pro něj důležitou součástí toho konečného obrazu. Zmínil i to, že jeden obraz cvakne třeba 60x - a pak vybírá, který ten záběr je nejlepší- a musí být přísný.

Výstava je rozdělena do několika sekcí- války, uprchlíci, romská problematika, živelné katastrofy, AIDS v Africe a převraty v arabských zemích. Sekce se jmenuje "Arabské jaro" a myslím, že se dá s Janem Šibíkem souhlasit, když říká:

"Velmi jsme podporovali arabské revoluce. Měli jsme pocit, že pomůžou k demokratizaci zemí, tleskali jsme odstranění nedemokratických vůdců, jako byl Mubárak v Egyptě nebo Kaddáfí v Libyi, ale v současnosti je tam situace mnohem horší, než byla. Vlastně jsme zjistili, že by bylo lepší, kdyby vůdci zůstali. A to je velice smutné zjištění. Asi jsme přišli na to, že to, co funguje v Evropě nebo Americe, nefunguje ve všech zemích světa..." 


Poslední šance navštívit výstavu je  3.4.2017, kdy výstava končí.

Rozhovor s Janem Šibíkem, kde prozrazuje i na jaký mobil fotí ;-) - neleznete zde:  https://www.fotoguru.cz/jan-sibik-rozhovor/

U lékaře ;-)

21.3.2017

Mladý pan dr. byl po přečtení naší lékařské zprávy evidentně dobře naladěn. Samozřejmě lačnil po detailech akce ;-) 

Martina absolvovala všechnamožná dechová vyšetření. Žasla jsem nad tím, jak to mají vymakané a jak technika slouží. Sestřičky milé, usměvané, trpělivě vysvětlující pokyny, jak dýchat a kam foukat... 

Martina schytala samozřejmě i tucet testovacích vpichů, ale nesla to statečně :-) Největší hrůzu měla z toho, že zreaguje vpich na "morčata" nebo na "kocoura", což se samozřejmě nestalo, protože to by musela být již několik let osypaná trvale. 

Všechny vpichy se tvářily celkem netečně, jen ten jeden zrudnul. Pan dr. začal zkoumat kalendář, a vyjmenovávat rostliny, které reakci způsobují- já nejprve vyslovila podezření, že to je vakcína "bordel v dětském pokoji" a že není divu že reaguje tak viditelně ;-)

Tak uvidíme, co vyčte za 14dní z výsledků krve. 
Každopádně pohoda, klid a vlídnost, které po celou hodinu na pracovišti vládly, mě potěšily. Bohužel už vím, že to není standard...

K lékaři

20.3.2017

Návštěvy u lékaře mi nečiní žádné potěšení. Dlouho se k nim odhodlávám, snažím se dát tělu prostor na to,a by se s problémem vypořádalo samo. 
Moje dítě se však kvalitní a včasné!! lékařské péče dožaduje - a ve svém věku 12let mě uhání, abychom něco nezanedbali :-)

A tak i nás zítra čeká návštěva alergologie. 
Libovala jsem si, že doma nemusíme dodržovat žádná opatření, můžeme jíst, co chceme, mazlit zvířata, která se nám líbí a chodit do přírody, i když kvetou nejdráždivější rostliny. Ale i na nás došlo. 

V létě jsme na táboře měl akci "Sovy a dravci". Děti vyslechly spoustu zajímavých informací a obdivovaly všechny tyto vznešené opeřence pěkně zblízka. Vrcholem setkání byla možnost vyzkoušet si sokolnickou rukavici a nechat dravce přistát na vlastní ruce. 

Skvělý zážitek, zdokumentovaný originálními fotografiemi a všeobecné nadšení.


Problém se vyskytl záhy - moje dítě se osypalo. Velmi vydatně a zvláštně. Obličej měla celý rudý, drbala se po celém těle. Zdravotníci začali kmitat a vyhodnotili stav jako prudkou alergickou reakci a začali snášet pilule. 
Vzhledem k tomu, že Martina jezdí na všelijaké akce, tak mi bylo jasné, že to budu muset nějak pořešit, aby někdo nebyl vytřeštěný, až mu moje dítě někde na táboře v lese oteče a začne se nekontrolovaně drbat. 

Vydaly jsme se k naší dětské paní doktorce, aby napsala doporučení na příslušné oddělení.
Paní dr. se na vše vyptala, a pak doporučení napsala - zkratkovitě ten příběh zní takto: " po styku se sovou nastoupila prudká alergická reakce " ;-) 


Některé lékařské zprávy jsou vtipné. Psát bych je nechtěla, protože k některým úrazům lidi přijdou opravdu kuriozně a sestylizujte to elegantně do "odborného popisu", když to pojišťovna žádá, ale čtu je s chutí ;-) 



Svatý Josef

19.3. 2017

... je patronem šťastné hodinky smrti...
ale taky patronem tesařů, stolařů a řezbářů.

Už 5let sama sebe ubezpečuju,  že lepší datum v úmrtním listě si vlastně ani nelze přát... a zároveň zcela sobecky dodávám, že ten letopočet mohl být o pár desítek vyšší...

                                                               foto: Pinterest


Jan Skácel: Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme

Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného


Hlavně mě neotravujte v pracovní době

březen 2017

Pokaždé mě přivede do rozpaků situace, kdy je mi jednoznačně dáno najevo, že otravuju svými požadavky v pracovní době. Onen únorový pátek byl přímo začarovaný. 
Wlk mi sice moudře říkal: "Nojo, pátek to je taková malá sobota, kdo by pracoval..." - tak ať si to neberu osobně. Jenže ono se to neuvěřitelně sešlo...

Potřebovala jsem dojít ke své praktické dr. pro doporučení  a donést jí zprávy z předchozích vyšetření. Doktorka je fajn, ale se  sestrou to není snadné. Pozitivní na tom snad je jen to, že pokaždé se pacienti v čekárně rychle skamarádí a společně si začnou notovat, jak je ta sestra nerudná a nepříjemná. Nikdy tam nejste akorát, pokaždé má "spoustu práce". Já tedy pokaždé vidím na jejím monitoru rozkliknutý článek na super.cz - ale to je vedlejší. 

Dorazila jsem do čekárny v 11:42 - ordinuje se do 13:00, takže vyhovuju požadavku, že poslední pacient je přijímám 30minut před koncem pracovní doby. Po chvíli sestra volá dalšího- vykukuje do čekárny, zmerčí mě- jako nově příchozího  a zděšeně huláká: "Ježiš, další... no my snad dneska nezavřem! Vždyť je pátek". Mám úplně stejnou radost, že ji vidím.

Přede mnou byli tři pacienti, z toho jedna stará paní čekala na odběr krve prý už hodinu. Sotva sestra zavřela dveře ordinace, už všichni začali švitořit, že to není možný, jak se chová... Po hodině se dostává řada  na mne. Na uvítanou opět vyslechnu, že se dneska snad všichni zbláznili, protože "to je hodin!!" - bylo půl jedné. 

Předstírám hluchotu, abych nevyvolala nějaký konflikt - od ní přece vůbec nic nechci- a pokračuju do další místnosti k paní dr. Je trpělivá, pečlivá, vypisuje mi potřebné papíry, vyptává se- do toho se po několika minutách rozlítnou dveře: "Prosimtě, dej mi ty lejstra, já to musím už psát, jinak dneska nezavřem... teď si všichni vzpomenou, že jsou nemocný...", hudruje sestra na doktorku. Doktorka na to nic. Celkem nevěřícně hledím. 

Tak zdravý člověk předpokládám k doktorovi nepůjde a ten nemocný zas asi nepotřebuje povzbuzení tohoto rázu. Odcházím dost otrávená, byť se mi paní dr. věnovala maximálně, pachuť z jednání sestry mě nabádá k tomu, že asi po letech změním lékaře... Copak to ta doktorka nevnímá, jak sestra štěká po pacientech a jak je neochotná??

Těším se na večer. Máme domluvenou hromadnou návštěvu kina. Lístky jsem pro jistotu zarezervovala, ale musejí se v pokladně vyzvednout nejpozději půl hodiny před začátkem. Jenže my chceme jít ještě na večeři, a tak volím strategii, že lístky vyzvedneme už před večeří, abychom tam pak někde půl hodiny nelelkovali. Tak jo. Pan vrátný nám hlásí, že pokladní si odběhla pro drobné. Po chvíli se vrací útlá žena středního věku. Pokladní. Pozdraví nás a hned plynně navazuje monolog: "Já jsem tu dneska sama, takže vám to dám, ale hned zavřu. Nemám tu externistu, od rána jsem nejedla, takže teď zamknu, ať sem nikdo neleze. Jdu s vámi, nahlásím to panu vrátnému, ať sem nikoho nepouští..." 

Díváme se mlčky po sobě. Co je nám do toho? Proč nás otravuje? Ať si klidně pokladna kina zavře, když jí tam v otevírací době lezou lidi pro lístky. Možná by měli od magistrátu dostat vyšší dotaci, protože kina nevydělávají... 

Cestou do pizzerie jsme rozebírali podobné případy z praxe a nevěřícně kroutili hlavou. Je nám všem už tolik, že se o nás dá mluvit jako o lidech s praxí- a přesto jsme si všichni zachovali to, že do práce se nechodí jen pro peníze- že se tam musí chodit rádo. Začali jsme si vymýšlet vlastní scénky, jak by naši klienti koukali, kdybychom jim řekli:
- dneska se neučí, nemám na vás náladu; 
- dneska s vámi na smluvenou prohlídku bytu nejdu, od rána jsme nejedla- takže musíte počkat- za hodinu jsem zpátky; 
- nefunguje vám internet?- tak až budu mít někdy cestu, stavím se... 

V pizzerii to pokračovalo ve stejném stylu. Číšník lítal jak pometlo po celém lokále, tu a tam řinčely padající příbory, systém v jeho práci jsme hledali marně a když ani po půlhodině nepřišel ke stolu, aby zjistil objednávku, už jsme začínali pochybovat o tom, že stihneme večeři i začátek filmu. Když už se nám ho podařilo odchytit, povykládal nám, jak toho má moc a že má jen dvě ruce a kolegyně taky, takže to je dohromady čtyři- žasli jsme hromadně nad tou drzostí, protože on se ho nikdo na nic neptal, pouze si chtěl každý z nás objednat. 20minut trvalo, než donesl pití a ještě tyhle kecy k tomu?? Koneckonců potrestal sám sebe- byl bez dýška. Za co by ho taky měl dostat, že? Koukal jak jelen a nám bylo úplně jedno, co si o nás myslí.

Moje rekapitulace byla ten den opravdu dost depresivní- já otrava nejdřív vadím u doktorky, pak se přesunu do pokladny kina, kde na mě taky není úplně nikdo zvědavý a nakonec ještě v restauraci má kolem mě číšník skákat??

Tak snad jedině Cimrman ví... ;-)
.... dědeček byl vyhlášený samotář, lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl, ale odjakživa toužil stát se hostinským. 
Nejdřív si zařídil hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi. Tak si nakonec postavil tohleto. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. A tak si postavil tohleto.
Ty jsi tu, Ludvíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stály, to je pravda, ale jediny host. A takovy host, že to tak musím říct, neurazíš se, Ludvíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.

Nekonečno Jana Kaplického v Tančícím domě

6.3.2017

Letos v dubnu by se Jan Kaplický dožil 80 let.
A kdo Kaplického rád, neměl by si nechat ujít výstavu v Tančícím domě v Praze. Je to inspirativní a příjemná záležitost. Probíhá do 12.3.2017


Kaplický zemřel náhle v roce 2009 a na svém náhrobku má stejné datum jako jeho dcera v rodném listě. Život někdy neví, jakou náhodu by ještě vymyslel, aby upoutal...


 O jeho stavbách se v Čechách bouřlivě diskutovalo. Jednou z mála realizovaných staveb v Čechách je jeho vlastní náhrobek, který si samozřejmě taky navrhl sám.

Nejdiskutovanější tuzemskou stavbou byla bezpochyby budova Národní knihovny, která byla překřtěna na "chobotnici"  a nakonec k její realizaci vůbec nedošlo.

 Mezi exponáty se samozřejmě nalézalo několikero ztvárnění oné "chobotnice"- např. styl LEGo ;-)

 

 a taky pohled do jejích útrob.
 


Na výstavě je k vidění mnoho modelů, zajímavé jsou panely s doprovodnými texty a s citáty JK, které jsou jen důkazem toho, že mu právě patří přívlastek "nadčasový".

 

Budějovice mohly pořádat kongresy v "rejnokovi"


Je libo vlastnit nápojový servis nevídaných tvarů?


Vyměnit šedé hranaté paneláky za oblé tvary? Alespoň v představách by se to mělo zkusit!!

  


Módní kolekce je rovněž nadčasová, odvážná a originální. Společným jmenovatelem je elegantní jednoduchost.

 

Jedna z realizovaných staveb  se nachází v Anglii- ve Walesu. Dům, který se dokázal začlenit do krajiny tak, aby byl nenápadný, moderní a aby nabízel krásné výhledy do krajiny.



 

 Příjemným bonusem ke vstupence je návštěva terasy Tančícího domu, která nabízí neotřelé výhledy na Prahu z úrovně 8.patra.

Tančící dům- alisa Ginger & Fred - je autorským dílem českého architekta chorvatského původu V. Miluniče.

Z terasy je vidět do bytu Václava Havla


Ani  Fred neuhlídal svou drátěnou kštici před zámečky turistů.



Martina dalekohledem zjišťuje, kolik hodin ukazuje ciferník na Hradě ;-)



 Praha je prostě krásná. Já ji miluju a fotím pořád dokola, ačkoli vím, že jsem tím otravná :-)



Výstava byla příjemným zpestřením nedělního dopoledne.
Zvládnou ji i vozíčkáři (výtah k dispozici- jen na vyhlídku  a do suterénu se musí po schodech) a já děkuju Lucii, že nás na výstavu poslala.